Rubrika: Povídání

Tak je tu, rok MMXXII, zatím zahalený v závoji tajemství, předem jen těžko odhadnutelný. Někdo v jeho numerologické konstelaci vidí zmar – a jiný naopak spásu, někdo ho očekává s obavami – a jiný s velkou nadějí. Já ho nechávám přicházet bez očekávání, jako další…

Mám ráda čas mezi Vánocemi a přelomem roku. Utichne předvánoční shon, vracíme se z rodinných návštěv a nastane pár dní plynoucího bezčasí. Volně se nořím do archivu končícího roku a nechávám ho k sobě promlouvat. A pomalinku se koukám i dopředu a očekávám slovo, které…

V době mého dvoutýdenního „zmizení ze světa“ jsem měla pocit, že začínám fungovat v režimu krizové telefonní linky… Vyslechla jsem několik naléhavých sdílení, která byla, jak se říká, „přes kopírák“. Vsuvka – všimli jste si, že se tato věc, která byla pro nás kdysi nezbytností,…

Někdy je to tak, že když se na zdánlivě náhodné body reality podíváme pohledem z výšky, spatříme, že tvoří obraz. Obraz toho, co probíhá nad úrovní, ve které se v každodennosti pohybujeme a která je, popravdě řečeno, dnes tak hutná, že nám širší pohled cloní….

Karanténa… asi netřeba vysvětlovat význam tohoto slova, ale znáte jeho původ? Já ho neznala. Pochází z francouzského „quarantaine“, což znamená čtyřicet dní. Je fajn, že to tu nikdo nebere úplně doslova a že jsme jenom na čtrnácti. To je docela příjemná délka na ponoření se…

Před pár týdny jsem v článku Náš krásný nový svět psala mimo jiné o tom, jak rychlá je nyní komunikace mezi námi a vnější realitou, jak nám svět téměř online odpovídá. Hezkou potvrzovací zkušenost mi teď příhrál do cesty… V neděli pozdě večer jsem do…

Už mnohokrát jsem tu psala, že když kolem mě jedno téma obchází z různých stran, když se mnou podobné příběhy sdílí více lidí, že si říká o pozornost a o zveřejnění na blogu. Jenomže… Teď se kolem mě jedno téma otočilo už tolikrát, že se…

Den za dnem se svět propadá do stále většího chaosu, den za dnem se zvyšuje napětí, naději začínají ztrácet i ti největší optimisté a mohlo by se zdát, že bez-duchý systém vítězí nad člověkem. Jenomže… na vše se dá dívat z vícero stran a různostranné…

Ráda bych dnes navázala na předešlý text (odkaz) a trochu se zamyslela nad dvěma „Ale“, která v souvislosti s ním mohou vyvstat. Jsme přece součástí občanské společnosti, tak není možné se z ní takto vyčleňovat. Ne? A co když ano? A co to vůbec znamená…

Jak by se vám líbilo žít svobodně, s lehkostí, v klidu a přesto naplno? Jaké by to bylo cítit v každé vteřině spojení svého vnitřního světa s vnější realitou? Jaké by to bylo, kdyby nám neustále skrze naše tělo nebo prostřednictvím drobných znamení zvenku přicházely…