Rubrika: Povídání

Sedím s hrnkem čaje z bazalky posvátné nad klávesnicí počítače a posledními drobnými úkony zakončuji letošní meditační pobyty na Rusavě. Zálohuji soubory, rozesílám nahrávky, hledám majitele zapomenutých předmětů… a nějak se mi nedaří plně se ponořit do běhu dní. Jako by si nějaká část mne…

Ač nejsem příznivcem stereotypů, přidávám stejně jako v roce 2019, 2020 a 2021 – podívat se můžete kliknutím na letopočet – pár fotografií jako vzpomínku pro ty, co tu byli letos na prvním či druhém pobytu, nebo tu byli někdy dříve, a pro těšení těm,…

O čem bude letošní Rusava? … sem tam se mě někdo zeptá. O čem bude letošní Rusava? … ptám se sama sebe. Jako každý rok s blížícím se termínem mi na pozadí myšlenek probleskávají otázky. Jaké téma si řekne o pozornost? Co je letos potřeba…

Když jsem před dvěma týdny psala krátký text o odcházení našeho kocourka (tady), končila jsem ho slovy, že odešel v hodině mezi psem a vlkem – nebo možná mezi kocourem a tygrem. Půjčím si tento příměr do názvu tohoto textu, protože mi připadá, že dost…

„Víš, co bych potřebovala?“ – zněla otázka od jedné klientky sedící proti mně. „Aby se mi do života vrátila lehkost“. Pousmála jsem se. Vyslovila totiž to, co už delší dobu cítím i já. Že se lehkost ze života kamsi vytratila a její místo zaplnila tíha,…

Tak jsem si myslela, že jsem se v posledních týdnech vyrovnala s tím, že život jednoho z našich dvou kocourků brzy skončí. Tak jsem si myslela, že jsem na to vnitřně připravená. A když ta chvíle přišla, nebyla jsem připravená ani trochu – na tu…

Doznívají ve mně střípky dojmů z předminulého víkendu, kdy jsme se sešli na semináři, o kterém jsem řekla ve chvíli prvních úvah o jeho uspořádání, že se bude konat jenom jednou. Jak jinak se postavit k semináři, do něhož jsem se chystala zhutnit program celých…

Už dávno vím, že si témata říkají o pozornost ve správný čas. Tady na blogu i na seminářích, na kterých se scházíme. A já to respektuji… Možná proto čekala dvě témata, mírně inspirovaná moudrostí Genových klíčů, na svůj čas více než dva roky. Brzy zjara…

Pár slov v esemesce… a kdesi ve mně zůstává podivná pachuť, které se ani po týdnu nedokážu tak úplně zbavit. Pár slov v esemesce a z těšení se na setkání s dávnými kamarády se během pár vteřin stalo váhání, zda se mi s nimi setkat…

Snažím se už poněkolikáté přenést do slov zvláštní naladění tohoto období… a slovům se příliš nechce. Tak jenom pár vjemů, dojmů z dnešních dní, třeba k někomu z vás promluví. Chtěla bych sem přenést podivnou směsici zmaru a lehkosti, která proniká skrze lidské kolektivní pole….