Rubrika: Povídání

Když jsem tak s odstupem času zabrousila v předešlém článku do existenciálních témat, vybavila se mi vzpomínka. Pro mě osobně byl celoživotně z oněch čtyřech existenciálních strachů nejsilnější, a často až bytostně sžíravý, strach z nenalezení smyslu. Záměrně píšu byl, protože se mi zvláštním přepnutím…

V textu Ne-sluníčkově jsem se krátce zmiňovala o strachu ze smrti jako o jednom z míst v naší psychice, přes které jsme ochotni odevzdat svoji svobodu a nechat se manipulovat. Dnes bych chtěla tohle téma rozvést. Kdo sleduje můj blog delší dobu, tak si možná…

Další volná úvaha ke koronaviru a současnému dění. Psala jsem v jednom z předchozích článků na toto téma, že nelpím na potřebě mít na všechno jasnou odpověď, že s pokorou přijímám nevědomost. Ale samozřejmě si z různých střípků skládám obraz toho, o čem to tak…

Procházím se denně kolem Svitavy, bloumám ve zvláštním bezčasí, většinou jenom sama se sebou. V tichu. Sem tam mi hlavou proletí myšlenka nebo obraz. Většina z nich po chvíli odejde, ale když se jim pryč nechce, ponechám je uvnitř sebe volně probublávat a čekám, jestli…

Aneb další volná úvaha ke koronaviru a současnému dění.  Před objevením Austrálie věřili obyvatelé Starého světa, že naprosto všechny labutě jsou bílé. Přesvědčení to bylo vskutku nezlomné, neboť se opíralo o zdánlivě neprůstřelné empirické důkazy. Když byla spatřena první černá labuť, pro pár ornitologů (a…

Aneb volná úvaha ke koronaviru a současnému dění. Říká mi včera moje kamarádka: „Představ si, že se nám na zahradě zahnízdily sovy. Nikdy dřív tu nebyly. Proč asi?“ Také si říkám, proč zrovna v této době, na okraji malého městečka poblíž Brna. Napadlo nás podívat…

Čas od času nás život pořádně píchne – a trefí se do našeho nejcitlivějšího místa. Každý z nás takové má. Přemítala jsem si o tom před pár dny, kdy mě takové „setkání s vosou“ vtáhlo do jednoho z mála mých splínových témat. Vlastně je to…

Tak do třetice o zvířátkách. Tentokrát velmi osobně. Jako poděkování všem, co mě od narození až do dnešních dnů provázeli a provázejí životem. Všichni z nich byli právoplatnými členy rodiny, o všechny bylo pečováno s láskou a respektem. A ti, co už odešli, zůstávají napořád…

Tak zase jednou z kavárny. Dnes odpoledne, čekám na syna u kávy, chvílemi si čtu a chvílemi spočívám v prázdnu nemyšlení. Ale smysly na volnoběh fungují a sem tam přinesou z okolí impuls, který přitáhne moji pozornost z nekonečna zpět do reality. V jednu chvíli…

Tak jsem se s plynutím prvních lednových hodin musela s chutí zasmát sama sobě. Hezky jsem tu uvedla rok 2020 slovy o Nepředvídatelnosti a vzápětí jsem se ponořila do série svých osobních „přechodových“ rituálů, které, jak jsem si uvědomila, dělám na Nový rok každičký rok….