Autor: Gaaba

Včerejší ráno… mlhavé, vlhké, zalézající i pod huňatou kapuci mé bundy. Šla jsem kolem řeky na zastávku, v hlavě vymeteno po náročném seminářovém víkendu. Jenom pomalu jsem k sobě začala pouštět myšlenky na to, co asi tak zařadím do programu předvánočních meditačních setkání. Letos jsme…

Myslím, že do rozjímavého adventního naladění velmi dobře dosednou dvě „čerstvé“ Duše K: Ta první, O víře a duši, se mi krásně propojuje se slovy knížky, kterou mám teď rozečtenou. Je moudrá, je živá, při čtení jako by nitro odpovídalo tichými slovy „ano, to vím“….

Mám tu ve frontě pár rozepsaných článků, které čekají na impuls k dokončení… k jednomu z nich impuls přišel, tak tady je. O tom, jak je pro člověka, který prochází léčbou závažného onemocnění – a nejenom pro něj – důležitý pocit bezpečí. A jak o…

Když se ohlédnu na uplynulých deset dní, musím se pousmát… a zeptat se sama sebe, zda jsem si opravdu jistá tím, že jsem introvert. Míhají se mi totiž před očima desítky tváří, se kterými jsem se setkala. Zní mi nespočet slov, která jsem vyslechla, a…

Zase kolem mě jedno téma začalo kroužit a během pár dní se objevilo z vícero stran. Začalo si říkat o moji pozornost a postupně se odkrývalo do větší a větší hloubky. Otevřelo se jednou vyslovenou otázkou v průběhu víkendového semináře, když jsem mluvila o tom,…

Poslední říjnový den. Skoro se mi nechce věřit kalendáři. Jako by si v něm šotek pohrál s čísly a jedenatřicítku posunul hned k začátku měsíce. Přemítám o tom, co všechno říjen přinesl… a ač se mi zdál ve svých energiích podivně stagnující, tak toho bylo…

Zase jeden sen před probuzením, jeden z těch snů, které uvíznou v hlavě… poslední dobou bývá hodně takových. Ten včerejší jsem však doteď úplně nepochopila. Zdálo se mi, že rozmlouvám se svou maminkou a ta mi jen tak mezi řečí oznamuje, že jsem se nenarodila…

Z předešlého článku o Podzimu naruby by mohlo vyplývat, že se u nás nic nového neděje. Ale ono se děje… Přišla k nám do rodiny s příchodem kočičí holčičky Leontýnky i krásná nová energie, kočičí holčičí. Kdybych tu psala pohádku, začínala by slovy: To bylo…

Už poněkolikáté jsem otevřela blog s tím, že napíšu svoji každoroční Ódu na podzim, na mé nejoblíbenější roční období. Ale letos se tomu nějak nechce. Letošní podzim je… nevím, jak to přesně nazvat… zkrátka jiný. Nevím však, jak jeho jinakost přenést do slov, protože ji…

Stojím ve frontě u pokladny, tři lidi přede mnou a za mnou se řadí další. A slečně pokladní to jde, jak se říká, jako psovi pastva. U sousední pokladny se řada posunuje podobným tempem. Kousek ode mě v ni stojí mladá rodina. Táta, máma a…