Někdo SNÍ… a někdo báSNÍ

Tak ať tu máme také něco vlídného a inspirujícícho. Vykolejený čas se řítí neznámo kudy, skrze mnohé temné tunely, na jejichž konci jen těžko hledáme světlo. Dříve nebo později však dojdeme k uvědomění, že jinde, než uvnitř nás, toto světlo nalézt možné není… … a…

Rej stínových tanečníků

Jsou dny, kdy si dovolím víc prožívat než jenom pozorovat. Kdy nechám své vědomí alespoň zčásti vrátit z nekonečných dálek do stále houstnoucí pozemské reality, protože cítím, že setrvání v bezčasé bezprostorovosti by bylo v tuto chvíli spíše únikem než přirozeným stavem. Jsou to ty…

Záhadný záhnědný…

Náklonnost ke kamenům je u mě tak trochu povahová úchylka. Ze všech cest si přivážím aspoň jeden malý kamínek a s nejmladším synem, který tento povahový rys podědil a ještě ho povýšil svými znalostmi z geologických letních škol a mineralogických výprav, vymetáme většinu výstav minerálů,…

Temně-magicky

Už na jaře jsem v jednom textu psala o letmém obraze, který mi ukázal, že se roztáčí pořádné tornádo nejenom tady na Zemi, ale také v jemnohmotných světech, že i tam se proti sobě „šikují pluky“. A psala jsem také o tom, jak se tyto…

O mimoběžných realitách

Také vám poslední dny a týdny připadají, jako by se vše zrychlilo a zhustilo? Myslím to ve smyslu navýšení počtu rychlých dojmů, reakcí, pochopení, vteřinových „aha“… Jako by se i to, co bylo doposud stabilní a pevné, inspirovalo světem změn a také se začalo viklat…

Moudrá slova plášťů bílých… podruhé

Asi nejsem sama, kdo se zamýšlí nad tím, co může sám udělat pro zbrždění rozběhnutého „kola šílenství“. Nejsem extrémista, nejsem barikádový bojovník, vlastně v sobě ani nemám potřebu měnit a probouzet druhé lidi. A tak, jak je mým zvykem, více pozoruji než prožívám. Když mám…

Útěcha, cesta do ticha

Snažím se vnášet do situací, mnohdy velmi těžkých, které se mnou lidé sdílejí, klid a naději. Otevírat nové pohledy, další možnosti. Dokud to jde. A ono to většinou jde. Ale čas od času to osud zahraje jinak a naděje náhle nezbývá ani malé zrnko. V…

Vzpomínání

Uvědomila jsem si dnes, při rozloučení s jednou nádhernou ženou, maminkou mé kamarádky, že čím větší osobností je člověk během života, tím méně slov se dá vyslovit po jeho odchodu. Do jakých slov se dá zabalit, jak byla krásná navenek i v nitru, jak byla…

Voda života

Někdy můžeme cítit, že je potřeba udělat krok novým směrem. Že je vhodné nechat za sebou to, co už nepotřebujeme, uvědomit si, kým nejsme a kým jsme, nadechnout se a zazářit svým vlastním světlem. Pokud jste se v tomto bodě ocitli, třeba vás nasměrují slova…

1 2 3 31