Život aneb součet příběhů

Při vánočním pečení, na které mám letos víc času než jiné roky, nechávám hlavou volně proplouvat myšlenky. Přicházejí mi připomenutí mnohdy až neuvěřitelných lidských příběhů, obrazy lidí, kteří mi letos vstoupili do života, i těch, kteří z něho odešli. Vrací se mi obraz jednoho z mých klientů. Jeho jméno nemůžu uvést, a žádné jiné, než to jeho, se k němu nehodí. Tak mu budu říkat Muž, protože mužem byl…

Velmi úspěšný muž, velmi pohledný muž, velmi vážně nemocný muž. Ač to na první dojem tak nevypadalo, pocházel z podobných koutů vesmíru jako já a měli jsme na některých úrovních dost společného. Možná i proto přijížděl. Tušil, v souladu s prognózami lékařů, že návštěvy u mě nejsou už součástí cesty k vyléčení… Byly součástí jeho loučení. Chtěl si z nich pro sebe vzít pochopení, vyrovnání se, smíření. Klid. Možná pro snadnější odchod, možná jako „plusové body“ pro příští zrození, možná oboje.

Vyprávěl mi příběh svého života – tak, jak ho sám vnímal. A já si z jeho slov a letmých vjemů skládala o jeho životě trochu jiný příběh – příběh věčného dítěte, které tak úplně nezapomnělo, odkud přichází. Zvláštními, možná až neuvěřitelnými hrami osudu jsem vyslechla další variantu jeho příběhu z úst té, co vedle něho prožívala čistou lásku… a další, zcela jiný příběh, vyprávěla ta, co s ním sdílela už jenom příjmení, byt a odrostlé děti. A tuším, v jakém příběhu ho vnímají jeho bývalí obchodní partneři a v jakém přátelé. Myslím si, že kdyby někdo vyslechl tyto oddělené příběhy, ani ve snu by ho nenapadlo, že se protínají v jediném člověku. Tak moc se liší jeden od druhého. Další příběhy by přinesli jeho rodiče, jeho děti, další jeho lékaři a spolupacienti, pro něž se stal zdrojem inspirace a odvahy.

Těžko říct, který z příběhů našich životů je nejblíže objektivní pravdě, pokud něco takového jako objektivní pravda vůbec existuje. Nabízí se odpověď, že nejblíže musí být vlastní interpretace… ale i ta je hodně zabarvená nastavenými vzorci myšlení a prožívání. Proto nebývá vnitřní zrcadlo, v němž se odráží náš sebeobraz, křišťálově čisté, a tím pádem je obraz, který ukazuje, zkreslený. Příběhy těch ostatních jsou nutně nahlíženy optikou toho, jakou roli v našem životě hráli a především jak se v něm  cítili. Napadá mě analogie. Jeden významný ruský léčitel a jasnovidec popisuje podobu Boha jako součet všech představ všech lidí, co kdy žili, žijí a budou žít, o jeho podobě… Možná, v rámci vesmírných fraktálů, je každý lidský život součtem všech příběhů, vyprávěných tímto člověkem a všemi lidmi, kteří do jeho života jakýmkoliv způsobem vstoupili.

A tak si mezi lineckými kolečky a vanilkovými rohlíčky přemýšlím, jaký příběh se jednou bude vyprávět o mně, až tu nebudu. Jestli se bude alespoň trochu blížit příběhu, který předestírám sama sobě… Počkat, a jaký příběh si vůbec předestírám? Snažím se něčeho zachytit, ale připadá mi, že vlastně ani já sama nemůžu jednoznačně říct, jaký ten můj příběh je. Co byla skutečnost, pokud vůbec něco, a co jenom myšlenka? Jako by v mém životě nebylo nic pevného, jako by minulost i budoucnost byly jen snovým polem mnohých možností, v němž je jediným pevným bodem Teď. Teď mezi lineckými kolečky a vanilkovými rohlíčky. Odkudsi jsem přišla, Teď peču cukroví a někdy potom kamsi odejdu… V tuto prchavou chvíli můj životní příběh voní vanilkou, zní pochrupáváním spících kocourů a svítí několika plamínky zapálených svíček. Hezký příběh.

(s poděkováním a vzpomínkou na …)

… a máte-li rádi příběhy, tak přidávám tip na jeden ze svých nejoblíbenějších filmů, v němž je také život součtem příběhů: Velká ryba od Tima Burtona.

4 thoughts on “Život aneb součet příběhů

  1. Milá Gábi, je to velký dar vystihnout bytí pár krásnými větami a citít za nima tolik…
    Dojalo mě to, souzní to se mnou. Synchronicita. Sama mám GK 10 třikrát v HP. Teď je téma Genových klíčů (20.12.-24.12.) GK 10-sebestřednost-přirozenost-bytí.
    Těšim se, na třešínku na dortu na film:-)
    Děkuju.
    M.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *