K přežití plným prožitím

V textu Léčba šokem jsem se spíše okrajově zmiňovala o tom, že prožitky současných událostí a traumata s nimi spojená mohou ovlivnit v blízké budoucnosti naše zdraví, a slíbila jsem pár tipů, jak to všechno „přežít ve zdraví“. Možná se název článku zdá být paradoxem, ale plnost prožitku nám pomůže k tomu, abychom si z toho všeho vzali co nejvíce pro sebe a svůj vývoj či proměnu, a abychom tím co nejméně zatížili svá těla a své zdraví. V textu se objeví témata, o kterých jsem tu už podrobněji psala, proto pro připomenutí přidám odkazy na některé starší články.

Podle principů Germánské nové medicíny (více tady), které mám nespočetněkrát osobně ověřené v praxi, nevznikají nemoci náhodou, nepřicházejí k nám jako trest, osud, ani jako dar. Nevznikají ani na základě událostí prožitých v dávnější minulosti, ani je nespouští psychika. Příčinou nemoci je tzv. Biologický konflikt (více tady), což je určitá událost, pro člověka v tu chvíli šokující a traumatizující, na kterou nedokáže adekvátně zareagovat. Neví, jak ji má vyřešit, neustále na ni myslí, prožívá přitom negativní emoce, nemá možnost ji s někým do hloubky sdílet, připadá si bezradný či bezmocný. V tu chvíli může být v těle spuštěn archaický záchranný program, tedy nemoc.

Asi se shodneme na tom, že letošní rok přináší velké množství událostí, které se mohou stát biologickými konflikty. Ohrožení zdraví a života sebe nebo svých blízkých, krachy firem, ztráty zaměstnání, omezení svobody, nemožnost věnovat se věcem, které jsou pro člověka důležité, izolace, problémy ve vztazích, konfrontace se lží a manipulací atd. Co z toho, a zda vůbec něco, se pro konkrétního člověka může stát spouštěčem nemoci a na jakém orgánu a jakou nemocí se bude manifestovat, se nedá přesně definovat, záleží hodně na jeho vnitřním nastavení a na optice vnímání. O tom Jak pracovat s konfliktními situacemi jsem napsala obsáhlý text, je stále velmi aktuální a doporučuji se k němu vrátit (tady).

Na druhou stranu nám tento rok přinesl dar – velikou možnost podívat se dovnitř sebe, poznat se v jiných situacích, odhalit to, co nám bylo dosud skryté. A pokud se nám to nelíbí, přetvořit to. Zhodnotit své priority, zbavit se balastu, vystoupit ze zajetých kolejí. Je to jako bychom do svého nitra namířili nemilosrdné zvětšovací sklo. Byla by veliká škoda tuto možnost nevyužít.

K udržení zdraví i k vnitřnímu poznání a proměně nutně potřebujeme dva průvodce: Všímavost a Pravdivost. Musíme být všímaví, abychom zjistili, že se v nás něco děje. A musíme být pravdiví, abychom to přijali a nesnažili se to popřít. Kdo je sám k sobě upřímný, tak si v letošním roce téměř s jistotou nově uvědomil některé své vnitřní reakce. Mnoho lidí bylo a je konfrontováno se svými strachy, lítostmi, ale také vztekem, frustrací a naštváním. Všechny tyto emoce jsou opodstatněné a pravdivé, máme plné právo je prožít a pak je nechat v minulosti – často se však snažíme od nich utéct hned. Proto, že jsou bolavé, proto, že se za ně třeba stydíme i sami před sebou, proto, že jsme se domnívali, že už je máme dávno vyřešené. Jenomže čím víc se snažíme je popřít, ukrýt a utéct od nich, tím víc s námi jsou, tím víc se ukotvují v naší psychice i v našem těle, tím víc nás vtahují do stínového světa.

Dobře vím, že když se někdo dostane do obtížné situace, která ho zcela pohltí, nemá energii ani myšlenky na řešení vnitřních prožitků. Jede „v záchranném režimu“ a stálo by ho to tolik drahocenných sil, že jim raději větší pozornost nevěnuje. Přesto je právě tohle tím, co bych doporučila ze všeho nejvíc, protože v tu chvíli může přejít do „záchranného režimu“ i náš mozek a tělo a spustit program nemoci. Samozřejmě je třeba, pokud to je možné, situaci vyřešit i ve vnějším světě – ale neopomenout svět vnitřní. Ten totiž můžeme pod kontrolu dostat snadněji. Pokud si dovolíme to, co cítíme, na chvilinku naplno prožít ve svém těle a následně tento prožitek jemně uvolníme, výrazně se nám tím uleví. Také v ten moment přerušíme aspoň na chvíli kolotoč zacyklených myšlenek, protože se z mysli přesuneme plně do přítomnosti, k tělu… a to nám třeba přinese i nový pohled či nápad na řešení.

V textu O tiché řeči našich těl (díl 1 tady a díl 2 tady) jsem obšírně vysvětlovala, jak se v našem těle ukládají neprojevené emoce a jak signalizují mozku, že jsme se ocitli v obtížné konfliktní situaci… a jak se následná reakce vrací zpět do těla a rozbíhá se nemoc. V druhém díle tohoto textu je uveden i návod na Sebeterapii: Pokud zažijeme událost, kterou vnímáme jako trauma, je dobré se poté o samotě zaměřit na svoje tělo, v myšlenkách se do situace krátce vrátit a vnímat, na kterém místě v něm nepříjemný pocit z této situace zůstal. Potom tento pocit pojmenovat, zesílit ho na pár vteřin, nechat vnitřně buňky „oklepat“ od tohoto záznamu a vydechnout napětí, které v těle zůstává. Pokud se nám situace vrací do myšlenek, provést to opakovaně. Možná se to zdá jako nevýznamné a banální, já to však vnímám jako jednu z nejdůležitějších věcí v rámci zdravotní prevence. Pokud totiž tělo dává mozku signál o tom, že je vše v klidu a pohodě, a pokud je s ním v souladu i mysl, nemusí mozek spustit biologický program, tedy nemoc. Řadu situací člověk zvládne zpracovat touto formou sám, silnější trauma však velmi doporučuji projít s terapeutem.

Není možné dát univerzální návod k řešení samotné situaci, která konfliktní vnitřní prožitek spustila, a poradit, jak se s čím co nejlépe vypořádat. Jsou záležitosti, které vyřešit můžeme, jsou jiné, které musíme přijmout, a jsou i takové, které rozmetají náš dosavadní život, a s těmi nezbývá než se postupně smířit… přestože nám může připadat, že smířit se s nimi je nemožné.

Tak jenom pár drobných myšlenek a rad, které mě k tomu napadají.

Každou obtížnou situaci umíme ještě výrazně zhoršit útokem na sebe – začneme si ji vyčítat, obviňujeme se, nadáváme si, naše sebehodnota směřuje k záporným číslům. Zkuste se vnitřně přeladit na soucit k sobě. Navažte kontakt s nejistým dítětem uvnitř vás, s vaší zraněnou částí – jak se asi cítí? Nebylo by mu lépe, kdybyste ho začali podporovat a opečovávat? Uvědomte si, že se nacházíme v období, na které jsme vůbec nebyli připraveni, staré zkušenosti náhle neplatí, opěrné body se hroutí, tlak reality i tlak přestresovaného informačního pole den za dnem narůstá – kdo může za této situace hodnotit, do jaké míry to zvládáme či nezvládáme?

Zkuste se na záležitost, která vás trápí, podívat s odstupem. Přeneste se v čase do budoucnosti. Jak ji budete vnímat za rok, za pět let, za deset? Jak hodně se její významnost rozpustí v čase? Co bude znamenat ve vašem životě jako celku?

Pro změnu pohledu je dobré vzpomenout si na dlouhou linii svých předků. Všichni máme ve svých rodech, třeba i v dávné minulosti, ty, kteří přišli o všechno, ty, kterým se zbortil svět… a kteří se zvedli a postavili si svět nový. Když o nich budeme chvíli rozjímat, podaří se nám napojit na jejich sílu. A tu zase budeme ve svém rodě předávat dál.

Za hodně důležité považuji mít svoji „osobní vrbu“, tedy člověka, se kterým můžete sdílet to, co vás trápí. Měl by to být člověk stabilní, aby si na základě vašeho prožitku nerozjel svůj vlastní konflikt. Měl by to být někdo empatický, kdo se nesnaží za vás věc vyřešit a dát vám spoustu rad, ale kdo dokáže laskavě naslouchat a nebojí se projít s vámi třeba i osobním peklem.

Ve chvíli, kdy se v něčem utápíte, a není nic, co byste mohli udělat pro řešení, je lepší, než sedět a přemýšlet o tom pořád dokola, položit si otázky: Je něco, co teď můžu pro někoho udělat? Můžu někomu s něčím pomoct, můžu někomu udělat radost? … a vykonat to.

Určitě bych neopomíjela tak základní potřeby, jako je kvalitní jídlo, příp. i posilující doplňky stravy, dostatek vody a vzduchu. A pobyt venku – přestože počasí k tomu ty, kteří nejsou tak „podivní“ jako já a nemilují dušičkový podzim, příliš neláká. Jestli nám něco může ukázat silný obraz přirozenosti, pravdivosti a jednoduchosti, tak je to příroda. I ta spící – a ta možná dokonce silněji, než ta, co bují a rozkvétá. Najděte si pro sebe chvilky radosti, klidu, dopřávejte svým očím pohled na krásu.

A za nejdůležitější považuji neztratit kontakt s vyššími úrovněmi. Ať je to pro vás Bůh, Vnitřní vedení, vaše Duše, Andělé… Hodně z nás cítí, že jsme se právě kvůli tomu, co se teď na planetě děje, rozhodli vstoupit do života. Součástí hry je, že neznáme přesné úkoly a smysl toho všeho. Možná nezbývá než odhodit všechny své představy, všechny své strachy, všechna svá lpění… a jenom stát „připraveni na značkách“ a čekat na pokyn. Důvěřovat, že to vše má vyšší smysl, důvěřovat životu, že ví nejlépe, kudy plynout. Nad houstnoucím chaosem reality je možné vnímat průzračně čisté vedení. Nechtějte po něm odpovědi na velké otázky, nechtějte velká řešení do budoucnosti. Ptejte se na maličký krůček, který máte udělat právě teď… a udělejte ho.

Na mém blogu najdete v rubrice Audio řadu harmonizačních postupú a krátkých meditací – mohou vám být v tomto čase také pomocí. Pro návrat ke své síle třeba tato: Ve třech Silách.

One thought on “K přežití plným prožitím

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *