Pod cenzurou

Sedím nad klávesnicí a nechávám své prsty přenést skrze ni pár nádherných prožitků minulých dní. Jenomže opakovaně zjišťuji, že vše hezké, co by se z těchto drahocenných chvil přetvořilo ve slova, je vlastně velmi nekorektní a tak trochu za hranou všemožných nařízení, příkazů a zákazů. Vše se totiž neslo na vlně setkávání, blízkosti, sdílení, ve společném rytmu a společném dechu. To, co se dnes nesmí, a o to více to mnohým chybí…

A tak mírně schizofrenně píšu a mažu – a znovu píšu a mažu. A nakonec nechávám smazané. Je to dnes tak trochu jako ve známé pohádce, kde bylo v zemi zakázáno zpívat. O to větší chuť do zpěvu tento zákaz probudil. Budiž útěchou, že třeba bude vedlejším efektem současných represí povýšení chuti po blízkosti, setkávání, po hlubokém sdílení i nezávazném chichotání, po obyčejně neobyčejné lidskosti. Vidím to už teď, v mnoha náhodných pohledech, gestech, pomrknutích, slyším to v letmých slovech a náznacích… jen tak venku, když jdu městem, na tržišti, v obchodech, v tramvaji. Cítím v tom velikou naději, že život, který teď teče tak trochu skrytý jako podzemní řeka, zase v plné kráse vytryskne na povrch.

Aneb jak zpívá Peter – Láska, Smrt a Svoboda jsou tři osudové ženy…

 

3 thoughts on “Pod cenzurou

    1. Pravdive.. A zivot si zase najde cestu, jako už mnohokrat. Myslim, ze vedlejsi pozitivni ucinky celeho toho soucasneho besneni už mnozi pocituji. A velké diky, ze nam to pripominas.

  1. souhlasím s Vlaďkou, za naději, kterou nám svými slovy předáváš a taky za krásný text té skladby, přehrála jsem si to několikrát

Napsat komentář: Jarka Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *