Starý pes aneb léčení Sira Williama

V době, kdy se zastavil svět, jsem zvažovala, zda se vydat online cestou, kterou se vydali mnozí. Moc se mi do toho nechtělo, protože moje semináře jsou postavené na osobním kontaktu, na energii skupiny a na tom, co do prostoru nechávám přicházet. O konzultacích ani nemluvě. Ale abych se nestala úplným poustevníkem, vyzkoušela jsem se skupinkou lidí, se kterými se už dlouho znám a kteří se alespoň trochu znají i navzájem mezi sebou, online meditace. Díky tomu, že už jsme na sebe naladění, v nich byla mnohem větší síla, než jsem čekala. A nastala situace, kdy byla tato síla využita. To když onemocněl Sir William.

Sir William, familiárně zvaný Vilda, je čtrnáctiletý husky s noblesní povahou dávného šlechtice. Jednoho dne se u něj objevil stařecký neduh, zablokovaná páteř, ochrnuté zadní končetiny a neschopnost se napít. Kromě fyzioterapie začal dvakrát týdně dostávat skupinovou dávku bioinformačních technik. Měl navíc možnost pravidelně se vyjádřit k léčbě a k rodinným a psychickým okolnostem skrze Zuzanku, která je komunikátorkou takové úrovně, že jenom tiše smekám (viz tady). To, jak Vilda na techniky reagoval, a to, jaké informační spojení se mezi námi všemi vytvořilo, bylo až neuvěřitelné. Vyhráno ještě není… ale některé černé prognózy už jsou naštěstí překonány.

Vildův příběh má ještě jedno vyústění. Stal se impulsem ke vzniku nového blogu, který nese zcela symbolicky název Starý pes. Najdete ho na tomto odkaze, a já mu přeji hodně krásných psích příběhů, rozjímavých zamyšlení i užitečných praktických informací pro všechny, kteří sdílejí své dny s psími staroušky.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *