O pozemské hře nekonečného Vědomí

Zase jedna malá synchronicita ve trojici. Přilétl ke mně včera odkaz na krátké video, v němž tři pánové (David Icke, Bruce Lipton a Steven Greer), zkoumači mnohaúrovňovosti bytí, s jejichž poznatky jsem hodně v souladu, říkají, co považují v dnešních dnech za nejdůležitější (odkaz dole pod článkem). A v dalším mailu, potvrzujícím účast na letošní Rusavě, stojí věta: „Já se tak těším, že zase budu vším a ničím“. A do třetice téměř ve stejnou chvíli sms od jednoho mého dávného kamaráda a v ní jenom pár slov: „Hele, ono to funguje, dík“.

Asi před měsícem mi tento kamarád telefonoval a barvitě popisoval jedno oblíbené téma svých životních frustrací, v němž se opakovaně cyklí už asi dvacet let. Ví, že se cyklí, a rozebírali jsme to spolu mnohokrát. Ale pokaždé na rovině osobnostní, pozemské – a teprve tentokrát mě napadlo ukázat mu jiný pohled z jiné úrovně. Vždyť už moudrý pan Einstein říkal, že problém není možné vyřešit na úrovni, na které vznikl. Vlastně jsem mu poradila totéž, co tito pánové ve videu radí celé lidské populaci.

Aby si zkusil uvědomit, že není tím, čím si myslí, že je. Že není svým tělem, že není ani svými myšlenkami, emocemi, touhami, frustracemi, že není ani svými rolemi, které tu přijal. Že je nádherným, zářícím, nekonečným vědomím, které se tu skrze něj prožívá. Ať si uvědomí, že se to nekonečné vědomí skrze něj jakoby „zahustilo“ a právě teď prožívá stav frustrace. A že má tu moc rozhodnout, na co se tento věčný pozorovatel zakoncentruje v dalším okamžiku, v dalším bodě přítomnosti. Chvíli se zamyslel a řekl, že to vyzkouší. A funguje to.

Žít tu jako nekonečné vědomí, tedy lépe řečeno uvědomovat si, že to tak je, neznamená odpojit se od života. Naopak to může znamenat mnohem hlubší zapojení do života, neboť člověk nejedná pod vlivem svého chtění, tužeb, odporů a strachů, ale koná to, co v tuto chvíli konat má. Neboť ví. Psala jsem podobně a podrobně o těchto rozdílech v loňském textu o Odevzdání a odevzdanosti.

V uvedeném videu se mi velmi líbí zminka o neutralitě mysli. O možnosti zůstat neutrální ke všem přicházejícím informacím. Nepřijmout je jako pravdu ani neodmítnout jako lež, ale vzít je jako možnost a začít je zkoumat. Podle některých zdrojů je pravděpodobné, že se v blízké budoucnosti dostanou na světlo informace, které mnohým způsobí šok, neboť otřesou jejich obrazem světa – jiným naopak otřese jejich světem, pokud se žádné takové informace na světlo nedostanou. Kdoví… Z pozice nekonečného vědomého pozorovatele to naším světem neotřese ani v jednom z těchto případů, protože nekonečné vědomí na ničem neulpívá, na ničem netrvá, ničeho se nebojí. Prožívá zkušenost.

Než připojím zmíněné video, přidám ještě odkaz na tři články s nahrávkami, kde si můžete své „Vědomí bez konce“ na chvilku prožít… Zkušenost je totiž víc než tisíc slov.
Ze tmy Zen
Bez nálepek
O Vědomí bez hranic

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *