Ptám se, ptám, přemítám

… u ranní kávy. Po jednom shlédnutém dokumentu, po jednom rozhovoru a po jednom sdílení po naší skupinkové online meditaci. Trojí důvod k zamyšlení. Co by se tak asi stalo, kdybychom se jednoho rána probudili a svět byl jiný? Takový, jaký jsme si ho představovali ve svých vizích a snili si ho ve svých snech. Jako kdyby nás všechny mocný Zeus uchopil do mohutné dlaně jako malé hliněné figurky a přenesl nás během noci do jiné reality. Jako kdyby nám pan promítač vyměnil kotouč s filmem a my v něm zčistajasna měli začít hrát novou roli. Bez nápovědy. Starý scénář vyhozený do koše.

Jaké by to bylo, kdyby se pravda, byť jen iluzivní, ukázala být lží, a obraz reality se zbortil jako pracně postavené dominové kostky po jednom malém fouknutí? Kolik z nás by si vydechlo, řeklo „konečně“ a vykročilo dál? Kolik z nás by se snažilo chytit padajících trosek a ze všech sil je začalo bránit? Kdekdo změny chce – ale ustáli bychom je? Kolik z nás by dokázalo během chvilky opustit program „potřeba jistoty a bezpečí“, kvůli kterému se držíme věcí, které nám až tak moc nevyhovují, ale přece jenom nám určitou kotvu dávají (vztah, který není vztahem, ale je to lepší, než být sám… práce, která nás nebaví, ale dává nám finanční pseudojistotu… vláda, na kterou nadáváme, ale co s tím můžeme dělat víc… atd)? Kolik z nás by se při střetu s pravdou muselo poprat se stavem kognitivní disonance, která dokáže i hodně otevřenou mysl v určitou chvíli zabrzdit slovy „tak tohle opravdu ne“, pokud je překročena mez toho, co je člověk schopen přijmout? Co by s námi udělalo uvědomění, že velká část toho, čemu jsme věřili, byl jenom umělý obraz? Že to, co jsme považovali za normální, vůbec normální není?

Zkuste si pohrát se svou představivostí. Kým byste byli v takovém proměněném světě? Jakou roli byste tu chtěli hrát, co ze sebe projevit? Co byste si sem ze svého původního života, vnějšího i vnitřního, už nevzali? A co naopak ano? Za co všechno byste převzali zodpovědnost a do čeho vložili tvořivou energii? Hrajte si s fantazií, zkoušejte imaginativní role… kdy jindy, než teď?

Přemýšlela jsem, zda sem připojit odkaz na dokument zmíněný v úvodu. A připojím… Protože věřím, že mí čtenáři jsou svobodné bytosti, které si berou ze všeho, co je jim předloženo, střípky do své mozaiky. Protože nejsem „sluníčkář“ a ráda ukazuji realitu ze všech stran. Protože mi první dvě třetiny ukazují informace dávno známé… byť pro mnohé asi šokující… a ta poslední třetina je plná naděje, byť se zdá z říše snů… a možná z této říše opravdu je. Ale to nevadí. Pro rozšíření úhlu pohledu – a možná pro umožnění, aby se věci mohly dít…
Tady je, deset krátkých částí.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *