O moudré sově

Aneb volná úvaha ke koronaviru a současnému dění.

Říká mi včera moje kamarádka: „Představ si, že se nám na zahradě zahnízdily sovy. Nikdy dřív tu nebyly. Proč asi?“ Také si říkám, proč zrovna v této době, na okraji malého městečka poblíž Brna. Napadlo nás podívat se, ke kterému Genovému klíči patří v Totemovém indexu sova – čtu a jenom žasnu, jak to k aktuální situaci zapadá. Ostatně, nic překvapujícího.

Tento Genový klíč, GK 48, je nazvaný Zázrak nejistoty. A dnešní dny jsou nejistotou naplněny.
Na stinové rovině tohoto klíče se mluví o Nedostatečnosti. Jako bych za jeho slovy četla dlouhý příběh o tom, jak byli lidé zbaveni své síly a uvědomění toho, kým jsou. Jak dobrovolně začali svoji moc odevzdávat s nadějí, že budou někým vyřešeny jejich strachy a dostane se jim pocitu bezpečí a jistoty. Jak se postupně nechali pohltit systémem a z milionů nádherných originálů se staly šedivé kopie. Darem tohoto klíče je Vynalézavost – a co jiného se v následujících měsících a letech musí projevit, aby se otevřela nová budoucnost? Kreativitu a neotřelá řešení v sobě lidské bytosti už od počátku nesou, protože Člověk je projevem tvůrčí síly.

Zkuste číst také, ve slovech i za slovy – v následujících odstavcích zestručněně, plné znění najdete v knize Genových klíčů.*

Stín 48 – Nedostatečnost – je jedním z nejtemnějších míst naší DNA. Rodí jeden z našich nejhlubších strachů, že jsme samotnou podstatou nedostateční. Lidé většinou nemají nejmenší představu o svých skutečných schopnostech. Přitom vidíme příklady úžasných mužů a žen, kteří oplývají skvělými talenty a doslova konají zázraky, lidstvo se však neprobudilo ze svých nočních můr. Pokud ale máme učinit evoluční skok, musíme pohlédnout právě do hlubin tohoto strachu.
Potenciál tohoto stínu je vidět v dobách krizí a válek – lidé se semknou a jednají jako celek, překonávají neuvěřitelné překážky a konají hrdinské činy. Dnes procházíme velikou krizí, budeme tedy nuceni porozumět stínům tohoto GK a hledat společná řešení.
Frekvence, kterou stín 48 pouští do buněk našeho těla, se projevuje jako hluboká nejistota, jak si poradíme se svou budoucností. Snažíme se pak udržet kontrolu nad všemi oblastmi života, vytváříme si falešné reality založené na detailech a systémech. Strachu z nedostatečnosti nás ale nic z toho nezbaví. Prázdnotu se snažíme zaplnit získáváním dalších a dalších vědomostí, ale ani ty nás strachu nezbaví. Všechny systémy znalostí založené na logice slibují jistotu – a čím je systém složitější, tím více lidí mu věří. To je případ moderní vědy. Věda je úžasným nástrojem, je-li používána k hledání ducha pravdy, problémem jsou ale vědci, kteří své teorie užívají jako iluzi jistoty zakrývající realitu.
Stín 48 je jako bezedná černá díra. Je to strach z přírody, z ženství, strach z mužů v černém, strach z mimozemšťanů, z bohů či vlád. Je to strach, že se někdo zmocní našich znalostí, aby nás ovládal. Záchranu před těmito strachy nám kromě vědy slibuje náboženství, vzdělávání, ekonomika – snaží se nám vnuknout pocit kolektivního bezpečí. Jsou-li lidé včleněni do systému, strach ustupuje do pozadí.
Až jednou lidé najdou odvahu pohlédnout do svého největšího strachu – z prázdnoty, zjistí, že prázdnota není prázdná a studená, ale vřelá, milující, překypující světlem a zázraky.

V lidské povaze a chování se tento stín projevuje jako Stádnost nebo Bezohlednost. Stádnost tvoří kolektivní podřízenost masového vědomí. Jsou to ovce, které pohřbívají své strachy pod povrch svého přizpůsobení systému. Spadá sem většina populace této planety. Tito lidé se bojí podívat na strachy uvnitř svého těla, takže se zabydlí v zažitých vzorcích dané společnosti. Bezohlednost posiluje skrze hněv celkový pocit nedostatečnosti v druhých lidech. Bojí se své vlastní nedostatečnosti a je též obětí systému, i když jiným způsobem. Tito lidé používají své znalosti k manipulaci strachu ostatních lidí, a přitom se schovávají za systém, zvyšují obecnou hladinu paranoie a strachu.

Dar 48 – Vynalézavost. Tajemství překročení stínu 48 se skrývá ve slově Důvěra. Učíme se důvěřovat životu a postupně i svým stínům, to znamená, že se nebojíme vstoupit do svého strachu, přestože to může být nepříjemné. Strach odstranit nedokážeme, ale můžeme zmenšit svoj mentální úzkost. Tak se učíme nebát se svého strachu. Už se neskrýváme před temnotou ve svém nitru – naopak jako bychom spustili vědro do hluboké studny, vytáhli ho a podívali se, co je v ní. A čeká nás překvapení – vytáhneme odsud řešení na řadu problémů ve světě kolem nás. Tolik světla může vzejít z tak temného místa. Učíme se důvěřovat, že v pravou chvíli vytáhneme z vědra přesně to, co potřebujeme, tu správnou odpověď. A když se tak stane, naše důvěra vede k další důvěře a posiluje se. Náš strach z nedostatečnosti pomalu mizí, ať už se projektuje jakkoliv (ze samoty, z chudoby, z plynutí času). Víme už, že hluboko v nás se skrývá neomezený zdroj všech řešení. Dostaneme se k němu, jen když přiznáme svoji zranitelnost a nevědomost. Nesmíme ale tento strach potlačovat ani na něj reagovat, jen s ním být. Když se naučíme důvěřovat své nevědomosti, život se začne odvíjet harmonicky a „odprogramováváme se“ od stínových programů. Vynalézavost v nás spustí proud vnitřní tvořivosti a začnou se vynořovat naše přirozené talenty. Každý člověk je uzpůsoben k tomu, aby prosperoval, protože sám život je prosperující. Prosperující člověk vždy dostane takovou podporu, jakou potřebuje, a ne že hromadí zásoby pro falešný pocit bezpečí.
Dar vynalézavosti má integrující moc, má sloužit druhým, aby i oni mohli ponořit vědra do naší studny a vytáhnout naše zdroje. Lidé jsou uzpůsobeni k tomu, aby vzájemně tišili svou žízeň, upřímně a nesobecky. Vynalézavost má moc spojit i ty největší nepřátele.

Siddhi 48 – Moudrost – uctívaly všechny kultury od počátku věků. Na siddhické úrovni ale funguje paradoxně – otevírá prázdnotu v našem nitru, náš prvotní stav nevědění. Moudrost
přichází cestou nevědění, ne cestou vědění. Přichází skrze nejistotu. Žít v nejistotě znamená tu největší jistotu, znamená to vzdát se všech otázek a vrátit je nekonečnu. Ten, kdo je moudrý, se nejvíc podobá vodě. Je moudrý, jelikož neví, že je moudrý, je mocný, jelikož mu je moc lhostejná, žije beze strachu, protože ve skutečnosti neexistuje.
Otázkou všech hledačů moudrosti je, jak ji získat. Moderní věda se snaží najít jedinou teorii vysvětlující vše, snaží se vysvětlit vesmír. Tato odpověď se ale nachází přímo v otázce, stejně jako se nachází v našem nitru. Když se toto siddhi v někom rozzáří, přestane existovat a stane se jen nevinně spontánním aspektem celku. Přesně tím ale byl i předtím, než se v něm rozzářila moudrost. Moudrost v nás nic nemění – a právě to přináší pravou moudrost.
Nejmoudřejší součástí člověka je jeho fyzické tělo, je zdrojem vesmírné moudrosti. Musíme tělu dovolit, aby cítilo, myslelo a jednalo po svém. Na základě zkušností těla si musíme uvědomit, že všechny naše činy, myšlenky a pohyby nemají nezávislý zdroj, ale že se vynořují z absolutna. Pokud si dovolíme každý pocit přijmout a plně a s důvěrou ho v těle prožijeme, pak všechny vibrace strachu, i ty nehlubší, nakonec utichnou.

*Richard Rudd: Genové klíče (v překladu Markéty Doubravské)

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *