Koniklec není koní klec

Když jsem byla malá, myslela jsem si, že se koniklec jmenuje podle klece pro koně. Každé jaro jsme s babičkou čekaly, až ze suché trávy začnou vylézat drobné chlupaté bochánky, které na pohled i na omak vypadají jako maličké myšky, a až se rozvinou do fialové nádhery. Dnes už vím, že nemají s koněm a klecí nic společného – jejich název vznikl spíše omylem, z původního poniklec, a to zase ze slova poniknúti (skloniti se k zemi), což bylo vyjádřením toho, že se poupata i květy sklánějí k zemi. Nebo možná proto, že se k nim lidé sklánějí, aby obdivovali jejich krásu. Kdoví. V květomluvě jsou koniklece symbolem rozloučení – podle řecké mytologie vyrostly první koniklece ze slz, které prolila Venuše steskem po zemřelém Adonisovi.

Dnes, na koniklecové louce na Kamenném vrchu u nás v Brně. Foceno jenom mobilem… říkala jsem si, jaké fotografie by tu asi vykouzlila má blízká duše, co se dívá PouhýmOkem.

 

One thought on “Koniklec není koní klec

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *