Dostala jsem letos k narozeninám během tří dnů několik neobvyklých dárků. Dárků, které se nedají zabalit do krabičky a převázat růžovou mašlí. Dárků, které jsem si nepřála, byly pro mě překvapením a o to více potěšily. A přišly ke mně zvláštně, ve trojicích. Jako by mi cvrnkly do nosu tři trojice oříšků. Přišly ke mně jako odpověď na tichou otázku po správnosti a smyslu směru, kterým se ubírám. Říká se, že Bůh miluje trojice – ale nedovolí každému, aby je spatřil současně. Beru to tedy s velikou pokorou jako Ano, které zaznělo z nebe…
Trojice první, tři zprávy, které přistály krátce po sobě v mé mailové schránce, všechny s velikým poděkováním. „Onkologický nález je negativní.“ „Doktor řekl, že jsem se uzdravila – ale nezajímalo ho, jak jsem to udělala.“ „Posílám odkaz na svůj šťastný příběh, jehož jste byla součástí.“
Trojice druhá, tři sny napěchované symbolickými sděleními určenými přesně pro mě pro tento čas, které se mi zdály tři noci po sobě nad ránem, před probuzením.
Trojice třetí, tři neplánovaná hloubková léčení třech účastnic dnešního semináře Sebepropojení – na seminářích se běžně terapie nedělají, avšak síla, sounáležitost a jemná soucitnost celé skupiny dovolily otevřít bolesti, které roky spaly někde v hlubinách.
Ráda bych se o všem rozepsala víc, ukázala všechny tyto dárky světu, ale ctím soukromí těch, kterých se týkají, i soukromí své. Tak jenom posílám zpět do světa veliké Děkuji, děkuji, děkuji.
… a důkaz toho, že některé „dárečky“ mi úplně stačí ve dvojici:
