Objednala se ke mně před pár měsíci paní Aneta. Před čtyřmi lety se u ní projevila silná alergie na chlad, která se neustále zhoršovala. Došla až do stadia, kdy se alergická reakce, projevená jako zčervenání a silný otok pokožky, objevovala nejenom v mrazivém počasí, ale i při jakémkoliv kontaktu se studenou vodou a dokonce i při procházení kolem mrazících pultů v obchodech.
Práce s alergiemi nebývá snadná a vždy dopředu upozorňuji, že je „bez záruky“, že se nám podaří dopátrat prvotní spouštěcí konflikt a že popíšeme vjem, který organismus vrací do tzv. kolejí. Podrobněji toto téma rozebírám v textu O kolejích.
U paní Anety to bylo usnadněno tím, že dovedla poměrně přesně určit období, kdy problémy začaly. Bylo to nedlouho po porodu dcerky. Hledaly jsme situaci, která nějakým způsobem souvisela s potřebou „odloučit se od chladu“ nebo se strachem „budu vystavena chladu“. Po chvíli se v rozhovoru otevřela živá vzpomínka na den, kdy svěřila holčičku na hlídání babičce, a ta se s ní vypravila na procházku. Možná bylo chladněji, než se zdálo, možná procházka trvala déle, než bylo plánováno, ale když Aneta dcerku vzala z kočárku, byla úplně prokřehlá chladem. Spustilo to chvilkový šokový vjem. Od toho dne Aneta stále více hlídala, zda je dítě dost oblečené, zda mu nebude zima, chodila se dívat, jestli je dostatečně přikryté… a všechny tyto situace původní vjem jejímu organismu připomínaly, přestože na vědomé úrovni to už vůbec neřešila. Po prvních projevech chladové alergie se přidaly konfliktní vjemy „strach z chladu, strach, že se blíží zima, strach, že budu zase oteklá“, které toto téma v těle ještě zacyklily.
Při konzultaci jsme opakovaně prošly prvotní situaci a uvolnily ji ze vzpomínek těla, následně stejným způsobem i několik dalších situací setkání s chladem. Vysvětlila jsem Anetě tyto principy a dala tipy, jak s tím dále pracovat. Včera jsem měla v mailu – asi to nebude náhoda, že došel v době, kdy jsem měla rozepsaný onen článek O kolejích – od Anety veliké poděkování. Popisuje v něm celý proces tak výstižnými slovy, že si ho tu dovolím téměř celý ocitovat.
Prakticky už 14 dní po našem setkání jsem uměla s alergii pracovat, a ta začala ustupovat. Po měsíci už jsem s ní neměla problém. Přiznám se, že jsem nepracovala s nahrávkami vizualizací či s čímkoliv jiným. Jen vždy, když jsem šla ven, jsem se zaměřila na to, abych svému tělu vyslala informaci, že už vím, jak to celé začalo, že to, co se děje, je jen obranná reakce, ale že ji nepotřebuji a že cítit zimu je v pořádku. Měla jsem ze začátku dokonce zážitek, kdy se mi to nepodařilo a venku se začala alergie projevovat. Tak jsem se zastavila, vyslala myšlenku a než jsem došla domů, tak alergie ustoupila.
Takže jsem vám chtěla velmi poděkovat, protože k vám jsem jela s obavou, že půjde-li to takto dál, tak za dva roky nebudu moci vylézt z domu. Dnes jsou dny, kdy si ani nevzpomenu, že mě něco takového trápilo. Mám to nastavené tak, že jakmile pochopím. proč se některé věci dějí, tak se najednou přestanou dít. Proto mi pomohlo, že jsme společně tu věc odhalily a pojmenovaly. Informace o tom, z jaké banality to vzniklo, je velmi zásadni. Alespoň pro mě byla. Do té doby jsem nechápala, co se děje. Bylo to pro mě něco, co je silnější než já, co mě dokáže ochromit. Když jsem zjistila, z jaké banality to vzniklo a jak fungují koleje v našem těle, tak se to „mysteriózno“, kterému nerozumime a proto se mu poddáme, změnilo v systém, se kterým lze pracovat. Pokud můj příběh někomu pomůže, budu ráda.
Při čtení těchto slov jsem se trochu pousmála při vzpomínce, kdy mi před nějakou dobou říkala jiná paní, trpící chladovou alergií, že se na psychosomatické konzultaci dozvěděla, že jsou příčinou její zamrzlé city a emoce a má pracovat na otevření svého srdce… A právě proto znovu a opakovaně v duchu říkám: „Děkuji, pane doktore Hamere“ – za tyto znalosti, za celý systém Germánské nové medicíny, tak neuvěřitelně smysluplný a logický.
A paní Anetě, jejíž jméno jsem maličko změnila, děkuji za sdílení a za souhlas se zveřejněním.