Germánská medicína: O kolejích

Jedním z pěti zákonů Germánské nové medicíny je Zákon dvoufázovosti onemocnění, který popisuje průběhy akutních a hojivých fází každé nemoci. Podíváme se ale ještě kousek dál, protože proběhnutím hojivé fáze celý proces ještě nekončí. Jelikož prožití spouštěcího konfliktu znamenalo určitou formu ohrožení, zapíše si organismus zkušenost z této situace jako varování pro analogické situace v budoucnosti v podobě tzv. paměťové stopy. A tento záznam spouští to, čemu říkáme DHS-Koleje. Psychologové by mohli použít pojem regresní záznam.

Koleje mohou být dvojího druhu, nazýváme je primární a sekundární. Většinou si vůbec nejsme vědomi jejich průběhu, spouští je naše podvědomí. Koleje působí na základě podobnosti se situací, ve které se vyskytl původní konflikt. Přestože tedy člověk nemusí aktuálně žádný konflikt zakoušet, nebo ho zakouší pouze v jemné podobě, kolej ho na tuto stopu navede.

Primární koleje způsobují to, že na další podobné situace v životě reagujeme biologicky stejným způsobem, probudí v nás stejný konflikt. Tento konflikt už zdaleka nemusí dosahovat parametrů DHS (Dirk Hamerův syndrom, což je úroveň konfliktu, který v těle spustí biologický program, tedy nemoc). Může to být už třeba jenom nepohoda nebo dyskomfort, který organismu původní situaci připomene – a vrací se stejné onemocnění.

Sekundární koleje bývají spouštěčem alergií. Rozbíhají se ve chvíli, kdy navnímáme něco, co bylo součástí původního DHS konfliktu, ale vědomě o tom nevíme. Ve chvíli konfliktního šoku se naše vnímání zúží, jakoby „zaostří“ na situaci. Naše podvědomí si ale o to více všímá všech doprovodných znaků konfliktu. Mohou to být třeba vůně, pachy, chutě, sluchové vjemy, určité předměty, barvy atd. Tyto vjemy, přestože jsme si jich na vědomé úrovni  předtím vůbec nevšimli, jsou s konfliktní situaci automaticky spojeny. Mohou pak někdy v budoucnu varovat organismus: „Pozor, při podobném vjemu v minulosti nastal konflikt, připrav se, aby tě to tentokrát nezastihlo nepřipraveného.“

Příkladem primárního konfliktu může být třeba tento prožitek jedné mé klientky. Prodělala před měsícem zánět močového měchýře. Trpěla těmito potížemi v podstatě celé dětství a dospívání, v dospělosti se jí vrací jenom zřídka – a to zřejmě od doby, kdy se nastěhovala s rodinou zpět do domu svých rodičů. Močové cesty jsou součástí ektodermálního zárodečného listu ovládaného mozkovou kůrou. Zánět se tu objevuje až v hojivé fázi, po zpracování spouštěcího konfliktu. Ten se dá popsat jako „konflikt vymezení hranic hnízda“, ženskou optikou směrem dovnitř. Když jsme si povídaly o tom, co zánětu předcházelo, vzpomněla si na debatu se svým otcem ohledně společných prostor v domě. Ty jsou v její kompetenci, ale on se snažil prosadit v nich změny, se kterými ona nesouhlasila. Nepokládala ale tuto situaci za nijak dramatickou. Dále sdílela, že její otec byl vždy velmi autoritativní a zasahoval jí po celé dětství do většiny oblastí jejího života, snažil se mít nad vším kontrolu a vše muselo být podle něho. Jasný důvod neustálých problémů s močovým měchýřem, které se kvůli kolejím občas vracejí i v dospělosti.

Sekundární konflikt ilustruje třeba příběh děvčátka, jehož maminka se mu v rámci hry schovala ze rozložitou lípu, která právě kvetla. Dcerka utrpěla chvilkový šokový konflikt typu Odloučení a rozplakala se. V následujících letech, vždy když rozkvetly lípy, jí začaly svědit a otékat oči a nosní sliznice a byla jí diagnostikována alergie na pyly. Další příklad: Dospívající dívka, která na pokyn matky musela zrušit plánovaný víkend s kamarády a jet k babičce posekat trávu na velikou zahradu. Vzteky plakala – a další rok přišla alergie na trávu. Z uvedených příkladů je zřejmé, že spouštěčem alergie může být jenom chvilkový šok, s odstupem času hodnocený jako banalita – ještě lépe je to vysvětleno v této kazuistice O chladu.

Nabízí se otázka: Co s tím? Odhalit prvotní příčinu kolejí je snadnější u kolejí primárních. Jelikož se v jejich důsledku objevují stále stejné potíže, dá se pátrat po tom, co předcházelo úplně prvnímu onemocnění tohoto typu a jaké analogie se objevují před každým dalším opakováním.
U kolejí sekundárních je to složitější, většinou se jedná o zcela nevědomé vjemy, mnohdy zapsané už před mnoha lety. Navíc se k těmto nevědomým konfliktním vjemům přidává další konflikt, a to „Potřeba odloučit se od projevů alergie“, a ten se s předchozími cyklí do začarovaného kruhu. Pokud začátek kolejí objevíme, dají se tyto události zpracovat a uvolnit ze vzpomínek těla. Dále je nutná pečlivá všímavost k přicházejícím situacím a k reakcím na ně – nejenom na úrovni mysli, ale především na úrovni tělesných vjemů. Což opět krásně ukazuje výše odkazovaný případ O chladu.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *