Listopadově

Kdybych měla vybrat jeden měsíc v roce, který je mým „top“, byl by to zcela jistě listopad. Tuto svoji skrytou vášeň jsem sdílela už vloni v tomto předdušičkovém textu.  A znovu jsem si to uvědomila dnes ráno, když jsem vyšla z domu a nadechla se. Zavoněl listopad. Voněl spadaným, prvním mrazíkem přešlým a mírně navlhlým listím. A za tou vůní se zabydlel hluboký klid.

Ponořila jsem své nové zimní boty do zlata, kterého tu leželo víc, než v komnatě strýčka Skrblíka. Další listy plavaly jak plátky zlata po řece a potkávaly se s kachnami. Vzpomněla jsem si na ježka, kterého jsem málem zašlápla spícího v listí předešlý večer – vypadal tak ztraceně, že jsem se s ním vloupala odhrnutým plotem do jedné z blízkých zahrad a udělala jsem mu tam ve velké hromadě kompostu pelíšek  Nostalgicky jsem pozdravila opuštěnou letní hospůdku U sosny a připomněla si letní večery, kdy jsme se tu s přáteli scházeli na čtvrteční kvíz – pocit z celkového vítězství této sezóny hřeje ještě teď. Usmáli se na mě dva odolní rybáří zachumlaní v mohutných „vaťácích“. Placaté lahvičky položené vedle podběráků prozradily, proč je mrazík netrápí. Ve městě jsem pozdravila pár posledních zelinářů na trhu, a před první terapií jsem uvařila horký bylinkový čaj.

Uvažovala jsem potom, proč je mi v tomto období každý rok tak dobře. Proč ožívám v čase, kdy ostatní lidé upadají do ospalých nálad a někteří dokonce do depresivních stavů. Je zvláštní, že jsem s listopadovými energiemi v takovém souladu. Možná proto, že se v tomto období vše tak zklidňuje a blíží se nulovému stavu – a já mám v sobě klid jako základní esenci. Je mi dobře ve stavu, kdy se celá existence přesunuje tam, odkud vzniká – je to stav, kde většinu času přebývám, v čistém nehybném vědomí, v nekonečnosti.

Psala jsem vloni o období dušiček, o prolínání světů živých a mrtvých – i tento svět dobře znám. Vzpomínám na ty, co odešli, někteří v minulých letech, někteří dávno, jiní nedávno. Ne ve smutku, ale s přijetím přirozeného běhu. Byli tu a už nejsou, a život se žije dál, proudí jako ta řeka se zlatým listím a kachnami, smířeně. I to přináší listopad, tiché přijetí a smíření.
Listopad, to je klid, mír a pokora…

 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *