Svoboda v jednoduchosti

Napadlo vás někdy, proč potkáváme tak málo plně spokojených a šťastných lidí, když ve srovnání s dřívějšími časy žijeme dlouhodobě v míru a dostatku, s relativně velikou mírou osobní svobody? Proč se někdy cítí šťastněji lidé, kteří jsou určitým způsobem limitováni – svým zdravím nebo životními okolnostmi? A kolik toho vlastně ke štěstí a spokojenosti potřebujeme? K dnešnímu zamyšlení mě inspirovala jedna z přednášek na serveru psychologie.cz (odkaz pod textem). Dovolím si z ní pár myšlenek použít a rozvinout.

Představa malého dítěte o štěstí a svobodě je – zjednodušeně řečeno – mít vše dovoleno, mít možnost sníst celý pytlík bonbonů a dívat se do noci na televizi. Mnohdy si tuto definici svobody v přeneseném smyslu ponecháváme i do dospělosti. Svoboda je mít a zažít vše, co si přeji. Co nejvíce příjemného, nového, vzrušujícího. Ve chvíli, kdy nás přestanou naplňovat hmotné statky, nastoupí touha po zážitcích. Ty nám přece nikdo nevezme. A tyto zážitky poměřujeme mírou pozitivních emocí, které nám přinesly a které potom můžeme nadšeně sdílet dál. Nositelem pozitivních emocí je novost a povýšení předešlých zážitků. A tak tu máme zážitkové víkendy, zážitkové kurzy a workshopy, zážitkové dárky… Zážitkem se stává i absolvování široké nabídky seberozvojových a duchovních aktivit, přestože právě v oblasti spirituality bychom měli usilovat spíše o absenci zážitků, protože ty se stávají duchovní pastí.

Možná si neuvědomujeme, že stálá touha po zážitcích v sobě nese všechny prvky závislosti a stává se drogou. Potřebujeme častější užívání a silnější dávky, a po každém emočním vzestupu nastává o něco silnější emoční sestup. Tak jako je výše zmíněné dítě ospalé a protivné, když sledovalo do noci filmy, a z bonbonů ho bolí bříško.

Člověk má určité, ne příliš veliké množství základních potřeb a v dnešní době existuje pro naplnění každé této potřeby široké spektrum možností – my se v nich mnohdy ztrácíme a nevíme, kterou zvolit. A proto ochutnáváme tu a onu, ale žádnou se nenecháme plně prostoupit. Zůstáváme na povrchu a bojíme se jedné z možností naplno oddat. Co kdyby nás některé jiné naplnily více… Máme strach ze závazku, protože každé rozhodnutí naše možnosti omezuje – proto nechceme hloubku, ale povrchni okoušení. Máme strach, že to, co neprožijeme, by přineslo hlubší zážitek než to, co volíme. Často pak realizujeme tu nejhorší možnou volbu – nevolíme nic. A protože jsme nic nezvolili, nic skutečně hodnotného neprožíváme a nikým nejsme. Vykopeme tisíc mělkých děr, ale do hloubky se nedostaneme. Teprve to, co děláme a prožíváme do hloubky, vede k životní spokojenosti a k pocitu naplnění. A když jsme naplněni, nepotřebujeme už povrchně ochutnávat. Jako když nás jeden správně vybraný pokrm nasytí natolik, že nemusíme uzobávat z deseti dalších talířů.

V rámci svobody je třeba přejít od zážitku (chvilkového, emočního) k prožitku (trvalému a klidnému)  Prožitek tak snadno nevyvane, stane se totiž součástí našeho nitra. Svoboda není cílem. je jenom prostředkem k naplněnému životu. Svoboda je umět říct životu Ano a současně přijmout i jeho omezení. Přijmout, že nemusíme navštívit všechna místa světa, nemusíme vidět všechny filmy a divadelní představení, nemusíme se zúčastnit všech večírků a přijmout všechna pozvání, nemusíme každý volný den využít aktivně. Přijmout, že to, co slibuje zážitek, může být vlastně pořádná nuda. Jenom pak budeme mít možnost kvalitní volby. Vyjádřením svobody je třeba i výběr možnosti stáhnout se do sebe, odmítnout další zážitky, začít zjednodušovat mnohé aspekty života. Zvýší se nám tím citlivost, začneme se znovu těšit a radovat. Dostaneme se do silnějšího kontaktu se sebou. Dobrovolným omezením vzroste schopnost prožitku.

A jak začít svůj život zjednodušovat? Psala jsem tu kdysi O kouzelném slůvku Proč. A právě toto slůvko je klíčem ke zjednodušování.  Zkusme se dířve, než něčemu řekneme Ano, zeptat Proč. Proč chci určitou věc koupit nebo získat, proč chci někam jet, proč toužím po určitém zážitku. Přinese mi to radost a přispěje k mému vývoji, nebo tím jen zaplňuji nějakou díru, kterou mám uvnitř sebe? Pokud se zeptáme upřímně, bude naše Ano nebo Ne svobodně zvolenou možností.

O tématu Jednoduchosti mluví i jeden z Genových klíčů**, je to GK 23.
Mám ho jako jeden z první čtveřice a jsem s ním velmi v souladu.

Stínem GK 23 je Složitost  Dnes je tento stín velice silný, je výsledkem snahy lidské mysli kontrolovat okolí. Čím více lidí se snaží cítit jistě a bezpečně, tím se svět stává složitějším.

Darem GK 23 je Jednoduchost. Mysl nevěří v jednoduchost, protože vzkvétá ze složitosti. Jednoduchost je přitom jedno ze základních tajemství šťastného a prosperujícího života. Tento dar nese čistou, přesnou a úspornou komunikaci a vysokou efektivitu ve všem, na co se zaměří. Jednoduchost je stavem Bytí, nedá se naučit. Dar GK 23 je procesem neustálého čištění, kdy se zbavujeme balastu ve vnitřním i vnějším světě. Otevírá se v nás prostor, vnitřně se zpomalujeme a ztrácíme potřebu vše řešit. je nám uvnitř sebe dobře. V přítomnosti člověka s darem jednoduchosti  se problémy vyjasňují a mizí, složité věci se zjednodušují, člověk se uvolňuje a mysl zklidňuje. Tito lidé pomáhají hledat a nalézat nejjednodušší řešení, jsou mistři efektivity, mívají praktické nápady. Lidé s tímto darem neřeší věci logicky ani abstraktně, oni prostě Vědí, aniž by tušili, odkud toto vědění pochází. Typickou vlastností tohoto daru je Hravost. Tito lidé myslí jinak – jenom tiše vše sledují, dokud jim ve vědomí nenaskočí řešení, které pak dokážou krásně a výstižně sdělit. Mají veliký smysl pro humor a vtipné spontánní komentáře. Tito lidé jsou úžasnými komunikátory, učiteli a rádci. Vyjadřují tu nejvznešenější pravdu ze všech, Jednoduchost.

Siddhi GK 23 je Kvintesence. Lidé s projevem tohoto siddhi jsou schopni dotknout se zlata skrytého v druhém člověku. Dokážou slovem či gestem zprostředkovat probuzený stav. Každá osoba má jedinečný klíč, kterým se otevírá vyššímu vědomí – lidé se siddhi 23 drží všechny klíče. Ani o tom nevědí, jen na každého spontánně reagují a tím se dotýkají samotného jádra člověka. Jsou to vysoce nepředvídatelní lidé. Slova tvořená v tomto Siddhi jsou nesmírně mocná, pronikají mentálními strukturami, vše se zjednodušuje a zklidňuje v kontaktu s aurou takového člověka. V jeho přítomnosti můžeme prodělat totální rozpad. Siddhi 23 je strážcem posvátné pravdy: Je třeba věřit především své vlastní vnitřní cestě, ne vnějšímu učení či učitelům. Střední cesta je cesta naprostého odevzdání, která vzniká s každým dalším krokem pod našimi chodidly. Vzniká z prázdnoty, po níž před námi ještě nikdo nešel, a proto je bez zákonů, pravidel a důvodů. Abychom mohli touto cestou jít, musíme pátrat hluboko ve svém nitru a objevit opravdovou kvintesenci, kterou můžeme rozpoznat jen my sami.

*Zvětralé štěstí/Spoutáni svobodou, David Špok, psychologie.cz
**Richard Rudd: Genové klíče (v překladu Markéty Doubravské)

3 thoughts on “Svoboda v jednoduchosti

  1. Gábi,
    moc děkuji, krásně napsáno:-). Souhlasím a chtěla bych dojít k jednoduchosti.
    Dana

  2. Gábi, domnívám se, že k tomu zjednodušení, které popisuješ velice jemně, je potřeba věkem dozrát. Kdy se to komu podaří, to záleží na mnoha zážitcích a myslím, že málokomu se to zdaří ve skutečném mládí. Doufám, že mně se to daří v postmládí aspoň teď. N.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *