Říkám si někdy, jak si život s námi umí hrát. O něco se snažíme spoustu let – a bez výsledku. Jiné věci přicházejí jako mávnutím kouzelného proutku – a stačí jim tiše říct Ano. Mám pocit, že s postupujícími roky stále méně a méně něco chci a za něčím cíleně jdu … ne že bych se svou poněkud nedůslednou povahou dříve za něčím dlouhodobě cíleně šla… a tím zajímavější dvířka se přede mnou otevírají. A tak jsem dnes dopoledne seděla s kamarádkou u kávy a listovala čerstvým vydáním Meduňky. S mým článkem o Germánské nové medicíně na straně 42.
