A přesto i slova

Měla jsem pocit, že k letošním meditačním pobytům na Rusavě více promlouvají obrazy než slova a není třeba k nim více psát (viz tady). Pár myšlenek se mi však po návratu domů prohání hlavou, tak je sem, asi volnou metodou „bez ladu a skladu“ přidám.

Je až neuvěřitelné, jak je toto místo živé. Přestože jsme sem zavítali už osmý rok, je pokaždé trochu jiné a otevírá jiná témata. Pro mě bylo velikou premiérou vést dvě skupiny, a to těsně po sobě. První skupinu víceméně stálou, někteří z účastníků sem jezdí pravidelně a jenom pár přijelo poprvé. Druhou skupinu úplně novou, ve které se lidé neznali navzájem a mnohé jsem i já potkala ponejprv. Opět si mi však potvrdilo to, co v minulých letech – sejdou se tu pokaždé ti, co se setkat mají, obě skupinky se staly od prvních tónů první meditace propojenými a kompaktně fungujícími „organismy“.

Slovo, které mi jako vhled přišlo pár týdnů dopředu, bylo Posvátnost (viz tady). Mnohokrát jsme se ho dotkli v povídání i v meditacích. Posvátnost lze vnímat jenom v přítomnosti. V klidu a tichu. Jenom celou svou bytostí současně – není možné posvátnost cítit s negativními myšlenkami a naopak. Posvátnost života se nám neukáže, dokud vnímáme jenom jeho hmotnou rovinu. Jako posvátné bychom měli vnímat také své tělo, neboť ono je zázračným nástrojem, umožňujícím naší duši projevení v této realitě. Jak by se naše tělo cítilo, kdybychom ho takto dokázali vnímat?

Pokud bych měla jedno z témat, se kterými jsme pracovali, dát na první místo, bylo by to Sebepřijetí. Ať jsme mluvili o čemkoliv, vždy se to jakýmsi záhadným způsobem k němu vracelo. Řeší-li člověk ve svém životě jakýkoliv problém, měl by se dostat do bodu, kdy upřímně pohlédne na to, jaký vztah má sám k sobě. Od něho se odvíjí vztah k druhým lidem i ke světu, od něho se formují vnější aspekty našich životů. Pokud chce člověk udělat krok k sebepřijetí, musí projít skrze podsvětí svých strachů a stínů. Jsou jeho součástí a umožňují mu být takovým, jaký je. Paradoxně je pro mnoho lidí obtížnější přijmout tzv. světlý stín – vše, co oceňujeme na druhých, někdy jim to třeba i závidíme… a nejsme schopni připustit, že všechny tyto kvality můžeme projevovat i my sami. Nedokážeme přijmout to, čím můžeme být. Bojíme se své síly a svých možností.

Letos více než v předchozích letech fungovaly synchronicity a myšlenkové přenosy. Co si jeden pomyslel, druhý vyslovil. Když někdo o přestávce otevřel v hovoru nějaké téma, já ho, aniž bych to slyšela, ihned zařadila do programu. Nebo do meditace. Odpovídaly karty i psaná poselství, odpovídala vnější příroda. Fungovalo načasování. Byli tu ti, kteří sem jezdí opakovaně a řeší dokola podobná témata, a teprve letos se jim podařilo dostat se „za ně“, konečně na ně nahlédli z vyššího pohledu a s úlevou tuto vrstvu odložili – aby se jim odkryla zase další, vývoj pokračuje. Byli tu ti, kteří se naopak nechali polapit iluzí, za kterou nahlédnout nechtějí, a vývoj pozastavili. Byli tu ti, které jsem vlídnou formou trochu přibrzdila v rozletu, aby neztratili stabilitu. Teklo tu mnoho očistných slz a zněl tu uvolňující smích. Setkalo se tu nádherné spektrum projevů lidství. Nedokonalost je pro mě nad dokonalostí.

Velikým darem pro mě byl den samoty a ticha mezi oběma skupinami. Zažila jsem mystický okamžik blízkého setkání se stádem daňků, propojení s bytostmi stromů v přílepském parku a dlouhý jinodimenzní rozhovor s majitelem objektu. Zvláštním způsobem se i ve mně něco proměnilo, jako bych povolila brzdu. Druhá skupina tudíž dostala o dost silnější obraz toho, co jsem ukazovala i skupině první. Obraz jiskřivého prázdna v míru za časem i myšlenkami, obraz nekonečného bytí za iluzivní realitou, obraz čistého vědomí, odkud vše vzniká. Obě skupinky jsem zvala na návštěvu do míst, kam jinak chodívám jen sama v tichu… a někteří vstupovali.

Ještě jednou s vděčností a pokorou děkuji všem, kteří přijeli, tiše a bez očekávání…

3 thoughts on “A přesto i slova

  1. Milá Gábi, děkuji mnohokrát za možnost přijet na Rusavu. Současně jsem velmi vděčná za krásné meditace, které byly pohlazením pro duši…, za to, že jsi je nahrávala a já mám tak možnost se k nim vrátit, poněvadž byly velmi silné a tzv. posouvající…
    Místo, kde se vše odehrávalo je skutečně kouzelné a pomáhající dostat se víc k sobě, čímž mi umožnilo napojit se na svoji introvertní část, kterou moc neznám.
    Odjížděla jsem s krásným pocitem, že stálo za to opustit svoji komfortní zónu a potkat se více nejen se sebou, ale i dalšími lidmi na cestě…
    Velmi se těším na další setkání a ještě jednou děkuji za to, že sdílíš svoji moudrost a to, co umíš.

Napsat komentář: Hana P. B. Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *