Jsem jaká jsem

Seděla proti mně a vyprávěla. Neuvěřitelný příběh svého dětství prožitého s otcem tyranem, jenž si za cíl svých psychických i fyzických útoků zvolil své nejbližší, ženu a děti. Těžká traumata, která poznamenala její psychiku a také se odrazila na fyzickém zdraví, se však ani trochu nepromítla do výrazu její tváře. Laskavý výraz, široký úsměv, dětsky nevinný pohled. Její slova se valila jak temná řeka. „Víš, já to ještě nikomu takhle celé neřekla“. V jednu chvíli náhle zmlkla a jenom se na mě dívala. „Já Tě tak lituji…“ – a na můj nechápavý výraz dodává: „… že musíš takové strašné věci poslouchat“. Podívaly jsme se na sebe, chvíli nevěděly, co říct, a pak jsme se obě rozesmály.

Ptala se mě potom, jaké to je, naslouchat takhle bolestným příběhům, jednomu za druhým. Jaké to je, vidět tolik trápení a nemocí a občas potkat i smrt. Jestli je možné nenechat se vtáhnout do temného světa. Jak se dá udržet pocit, že je život přátelský a láskyplný, jak se dá uchovat víra a naděje. Jestli se dá vybudovat psychická odolnost, aniž by člověk upadl do otupělosti.
Jaké to je…

Pousmála jsem se a přemýšlela, jakými slovy jí odpovědět. Vlastně jsem to už jednou popisovala v textu Proč je to pro mě dar. Ale ona se ptala na něco trochu jiného. Moje úvahy při hledání odpovědi mě vrátily pár let dozadu, kdy jsem si poprvé procházela Zlatou stezku Genových klíčů*. Jak se přede mnou postupně otevíralo tajemství mých stínů a darů, přišlo mi až neuvěřitelné, že mi byly při příchodu na svět vtisknuty právě ty kvality, které mi umožňují dělat to, co dělám. Že mě život postupně navedl na místo, kde své dary můžu uplatnit. Že není náhoda, že jsem se narodila tři týdny před určeným termínem – abych mohla být taková, jaká jsem.

Prvním z mých GK je 13, která mi přináší dar léčit skrze naslouchání a spřádat lidské příběhy (podrobněji tady). GK 7 se týká vedení lidí, ale vedení nenápadného, které ponouká druhé nalézt svoji vnitřní sílu a jít svou cestou ke svobodě. GK 43 mluví o schopnosti věřit vlastním vhledům a o síle rebelství (viz tady). GK 23 jde cestou od složitosti k jednoduchosti, umožňuje předávat velké myšlenky jednoduchými slovy a dotknout se zlata v druhém člověku.

Další klíče mi otevírají kvality jako je přijímání, laskavost, radost, bojovnost (v intelektuální oblasti), usilování o něco vyššího, intimitu. Nacházím tu i dar praktického soucitu, který mě drží trochu chráněnou od emocí druhých lidí, je tu veliká potřeba samoty a času pro sebe, je tu kreativita, také propojování lidí a různorodých názorových směrů. Mozaika, ze které se skládá moje osobnost.

Kromě zmíněných darů jsou tu samozřejmě i stíny. Také je dobře znám, mám je důvěrně prožité. Některé snad už můžu ponechat v krabičce s názvem Minulost, jiné mi jsou v některých chvílích společníky stále. Možná mi dříve vadily, snažila jsem se jich zbavit. Teď mi už nevadí – bez nich bych to nebyla já a vím, že jednoho dne budou přirozeně překonány.

Procházela jsem Zlatou stezkou během posledních čtyř let několikrát. Při každém čtení jsem za slovy četla úplně nové významy, skoro jako kdyby mi ten text někdo vyměnil. Pokaždé jsem něco pochopila. Každé čtení mě v něčem proměnilo, přivedlo mě blíž k sobě samé. Otevřelo mě něčemu novému. Byla období, kdy se měnil především můj vnitřní svět, mé sebeprožívání. Čas od času se tyto změny odrazily i ve vnějším světě – tak jako se řeka, která dlouhou dobu teče pod zemí, občas vynoří na povrch.

Jak jsem před pár dny psala, vstoupilo mi do letošního léta slovo Posvátnost. Je to slovo, které vystihuje i můj vztah ke Genovým klíčům. Veliká úcta, vděčnost a pokora před těmito texty, které přišly odkudsi z nekonečného oceánu moudrosti. Přišly, aby proměnily ty, kteří cítí touhu být proměnění. Přišly, aby nás skrze symbolický Příběh vážky provedly posunem ze stínové mentality oběti ke svobodě a naučily nás důvěřovat životu.

*Richard Rudd: Genové klíče (v překladu Markéty Doubravské)

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *