Germánská medicína aneb Příběh evoluce

Jeden ze tří zákonů, o něž se opírá systém Germánské nové medicíny, je Zákon ontogenetického propojení chorob se zárodečnými listy. Může to znít až příliš vědecky, ve skutečnosti však tento zákon vypráví Příběh evoluce organismů na planetě Zemi a ukazuje odraz tohoto příběhu – jako odraz makrosvěta v mikrosvětě – v nitroděložním vývoji každého člověka.

Život člověka začíná splynutím dvou pohlavních buněk, vajíčka a spermie. Vzniká zygota, a ta se následně mitoticky dělí. Už při prvním rozdělení se rozhoduje o biologické lateralitě (pravo- či levorukosti). Z dělících se buněk vzniká embryo, a to v průběhu svého vývoje prochází mnoha evolučními stupni, v nichž se odráží evoluce organismů na planetě.

Lékařský výzkum Dr. Hamera je pevně zakotven ve vědě o embryologii. S ohledem na vývoj plodu (ontogeneze) zjistil, že korelace mezi psychikou, mozkem a orgány je úzce spojena se třemi embryonálními zárodečnými vrstvami. V sedmnáctý den nitroděložního vývoje se vytvářejí tři zárodečné listy, tedy tři hlavní skupiny buněk, nazývané entoderm, mezoderm a ektoderm. Prostřednictvím analýzy a porovnávání tisíců skenů mozku zjistil Dr. Hamer, že orgány pocházející ze stejné embryonální zárodečné vrstvy jsou kontrolovány ze stejné části mozku, tedy že každý zárodečný list je řízen určitou částí mozku. Ze zárodečných listů vznikají jednotlivé orgány, příp. části orgánů lidského těla. Některé orgány vznikají z jediného zárodečného listu (např. střevo), jiné ze dvou nebo i tří zárodečných listů (oko, ledvina). Příslušnost ke konkrétnímu zárodečnému listu nastavuje citlivost orgánu na určitý přesný typ biologického konfliktu a předurčuje jeho chování v jednotlivých fázích onemocnění.

1. krok v evoluci – Cesta sousta
V nejstarších evolučních fázích vývoje živých organismů záviselo jejich přežití na schopnosti fungování metabolické výměny. Při přechodu od jednobuněčných k mnohobuněčným organismům se jejich tělo zvětšovalo a začaly v něm vznikat funkčně specializované shluky buněk pro nasávání, zpracování a vylučování potravy, vody a vzduchu a dále pro rozmnožení organismu. Z těchto buněčných shluků se postupně vyvinuly tkáně a později archaické orgány.
Z těchto původních archaických orgánů se vyvinuly orgány nejstaršího zárodečného listu, entodermu, který je řízený kmenovým mozkem a částečně také mezimozkem. Umístění řídících center v kmenovém mozku je analogické s uspořádáním prstencového archaického organismu. Biologické konflikty, které sem dopadají, jsou konflikty sousta. 

2. krok v evoluci – Z vody na souš
Ve chvíli, kdy se organismus žijící ve vodě chtěl dostat na souš, začalo mu hrozit poškození, narušení tkání. Proto potřeboval vytvořit hrubší obal jako ochranu před poškozením. K tomuto vývojovému stupni se váží orgány tzv. staršího mezodermu, který je řízený mozečkem. Biologické konflikty, které sem dopadají, jsou konflikty obrany, ochrany.

3. krok v evoluci – Sebe-uvědomění
Organismům žijícím na souši přestaly stačit potravinové zdroje z mořských proudů, a proto se potřebovaly začít pohybovat. K tomuto účelu se vyvinul pohybový aparát umožňující přesun a překonávání překážek. Tomuto stupni evoluce odpovídají orgány tzv. nového mezodermu, které jsou řízeny bílou hmotou velkého mozku. Biologické konflikty, které sem dopadají, jsou konflikty ztráty sebeúcty.

4. krok v evoluci – Spolužití a odloučení
Organismy pohybující se na souši přecházely na vyšší stupně uvědomělosti a začínaly si více uvědomovat své okolí a ostatní jedince. Na jejich vnějším i vnitřním povrchu se vytvořila vysoce citlivá vrstva a vznikla nervová soustava. V lidském organismu tomu odpovídají orgány ektodermu, který je řízen mozkovou kůrou, tedy kortexem. Kortex je vývojově nejmladší částí mozku, která je diferencovaná do několika zón, což znamená vyšší počet a větší různorodost dopadajících konfliktů. Biologické konflikty, které sem dopadají, jsou konflikty odloučení, strachu z odloučení nebo nemožnosti se odloučit a dále tzv. revírně-genitální konflikty.

Příslušnost k jednotlivým zárodečným listům předurčuje, co se v jednotlivých orgánech nebo jejich částech bude dít ve chvíli, kdy po spuštění biologického programu nastane akutní (sympatikotonní) fáze onemocnění, a co se bude dít po ukončení konfliktu, kdy organismus přejde do fáze hojivé (vagotonní). 

inspirováno:
Výukové materiály k semináři, František Nagy
https://learninggnm.com/

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *