Přijel za mnou před pár dny na konzultaci starší pán jménem Vladimír. Příjemný, slušný, posmutnělý. Vyprávěl mi o své zhoubné nemoci, se kterou putuje světem a medicínským systémem už několikátý rok, a doputoval s ní do bodu, kdy lékaři označili jeho stav jako terminální, nevyléčitelný. On se přitom necítí tak, že by měl v blízké době ze života odejít,
a rád by tu ještě nějakou dobu pobyl.
Poměrně snadno jsme se dopátrali událostí, které předcházely jeho onemocnění a staly se tzv. spouštěcím konfliktem. I další průběh nemoci dost přesně odrážel to, co v souvislosti se sdělením diagnózy prožíval. O tom tu ale dnes psát nebudu, přestože se v jeho případě opět přesně potvrdily zákonitosti Germánské nové medicíny. Důležitější mi přijde zmínit tu jednu „terapeutickou metodu“, kterou jsme mu společně „ušili na míru“ během našeho setkání.
S většinou svých klientů po nalezení a zpracování spouštěcího konfliktu přecházíme od Germánské medicíny dál, k Bioinformatice. V jejím rámci sestavím do nahrávky několik přesně cílených postupů, se kterými si klient následně pracuje pravidelně doma. Jsou to postupy práce s pomocí vědomí, na informační rovině, která stojí nad energiemi i hmotným světem. Daly by se popsat jako určité mentální techniky nebo vizualizace, ale mají mnohem více úrovní. Pan Vladimír k nim měl ale od počátku určitý blok, sám sebe „zaklel“ slovy, že si představovat nic neumí. Cokoliv si měl představit, byť to byla třeba jen stříbrná koulička, na to upřímně odpověděl, že mu to nejde. Nezbývalo mi, než to respektovat.
Zvažovala jsem, kam sezení posunout dál… a v tu chvíli mi odkudsi přilétla myšlenka využit to, co mi Vladimír sdělil jen tak v pozadí svého příběhu – že miluje přírodu, toulky lesem, rybaření. Zeptala jsem se ho, zda by si uměl představovat, že ho léčí příroda. Na to radostně přikývl, protože jsme se dostali z imaginárních sfér k něčemu, co mu je důvěrně známé. Bylo krásné pozorovat, jak se jeho vědomí otevírá a přijímá obraz léčivého světa.
Odjížděl domů s tím, jak se těší, že si bude představovat, že ho léčí každá sklenice vody, kterou vypije, každý nádech čerstvého vzduchu, který projde jeho plícemi, každý sluneční paprsek, který dopadne na jeho kůži, každý lístek nebo rostlinka, kterou utrhne a ochutná, každý strom, pod kterým projde, každá barva, kterou spatří, každá včelka, jejíž bzukot zaslechne. Odjížděl s tím, že mu to dává mnohem víc, než mu v tuto chvíli dává medicína, která nabízí jen opiáty k tlumení bolestí. Že mu to dává chuť žít a hledat, co všechno může ke svému léčení na této úrovni použít.
Celé mi to dalo ještě vyšší smysl, když jsem si vzpomněla na slova pana Arkadije N. Petrova*.
V předešlém článku Bio, neBio jsem v závěru zmiňovala jeho slova, že Svět je tvořen od člověka. Říká však ve svých knihách také to, že Svět je stvořen pro člověka. A to není myšleno tak, že bychom svět dostali „k volnému použití“ ve smyslu drancování, neúcty a ničení. Znamená to, že na informační rovině jsou tu všechny prvky světa dostupné člověku. Z toho plyne, že i k léčení můžeme libovolné informační prvky světa využít (pozn. vynechala bych z toho v rámci svobody samozřejmě informační pole druhých lidí).
Někdy to vyzkoušejte, když půjdete přírodou, nebo na zahrádce či v parku. Třeba jen pár minut. Cokoliv vaše smysly zachytí, přijměte s vědomou představou pro svou harmonizaci, léčení či dodání energie. Když jsem dnes šla na zastávku, tak řeka odnesla mé starosti, vlhký vzduch mě osvěžil, prostoupila mě zelená barva trávy a keřů, mé smysly zbystřil žlutý květ pampelišky, který si poté řekl o utržení a snědení, běžící štěně mi vyslalo impuls radosti, vážky a motýli lehkost. Nechala jsem tělem od hlavy k nohám projít vibraci bzučících včel… a pak jsem se stala toho všeho součástí.
*Arkadij Naumovič Petrov: Stvoření světa