O kouzelném slůvku

Když zaslechneme spojení „Kouzelné slůvko“, většině z nás se asi vybaví výchovné snahy našich rodičů naučit nás prosit a děkovat. Existuje však ještě další slovo, které dokáže kouzla. Slovo, které umí ukončit kolotoče našich myšlenek. Slovo, které nám pomůže odhalit naše nevědomé vzorce myšlení a chování. Slovo, skrze které rozpoznáme skryté motivy našich tužeb. Slovo, které umí proměnit zacyklenou komunikaci. Slovo, které otevírá cestu k velkým odpovědím. Tímto slovem je PROČ.

Použijeme-li toto slovo ve vhodnou chvíli, zafunguje, jako když posuneme přeskakující jehlu gramofonové desky, která vyrývala stále dokola stejnou drážku.

Svět každého z nás je vytvořený z našich myšlenek a přesvědčení. O sobě, o lidech kolem nás, o principech uspořádání reality. Převážnou část těchto přesvědčení jsme získali v procesu výchovy z vzdělávání, byla nám podsunuta zvenku. Tato vložená přesvědčení doplňujeme vlastními vjemy, které jsou však založeny na frekvenčně velmi omezených pěti smyslech. Postupem času si takto vytváříme kolem sebe hranice možností a nemožností. Hranice toho, co je realita a co fantazie. Vše, co je za těmito ohrádkamii, je pro nás nedostupné. Je velmi vhodné tyto hranice testovat slůvkem PROČ. Psala jsem o tom podrobně už v textu O pochybách a zpochybňování … nahlédněte.

Při tomto zkoumání můžeme narazit na to, že se naše emoční reakce také cyklí v určitých schématech a vzorcích. Povětšinou jsme si je jako určité zkratky pro zvládání složitých situací, jako zakořeněné návyky, uložili už v dětství. Při emočně vypjatých situacích do těchto adaptačních strategií nevědomě najíždíme jako do bezpečně známých kolejí. Když můžeme volit mezi dvěma reakcemi, zvítězí automaticky ta, která má silněji vytvořená nervová spojení, tedy hlubší koleje. V takových případech opakujeme vzor, který nám sice neposkytne žádné řešení, ale v daném okamžiku jej nejsme schopni změnit. Ze všech mentálních návyků jsou emocionálně nejnabitější vzory představ o sobě samých a o lidech, kteří se vyskytují v naší blízkosti. Jak často si toho dovedeme všimnout a sami sebe se tázat, PROČ reagujeme právě tak, jak reagujeme?

Neseme v sobě nejrůznější přání, tužby, plány či záměry. Známe ale jejich skutečné motivace? Opakovaným pokládáním otázky PROČ se k nim můžeme dostat. Pak možná i pochopíme, proč se nám některé z nich nedaří dovést k naplnění a zůstávají stále v říši nesplněných snů. Mohou být totiž motivovány podsunutými přáními druhých lidí více, než našimi vlastními, nebo za nimi stojí naše strachy – tedy v sobě nesou silněji to, co nechceme, než to, co si přejeme.
Chci si najít partnera. Proč to chceš? Je to proto, abys měla s kým růst, vyvíjet se a tvořit budoucnost? Nebo je to proto, aby tvá matka přestala mít hloupé poznámky, abys zalepila svoji osamělost, abys přestala mít strach, že ti ujíždí vlak, abys konečně dávala na Instagram tak šťastné fotky jako tvé kamarádky? Chci konečně pořádně placenou práci. Proč ji chceš? Protože chci koupit nový byt pro svoji rodinu. A proč to chceš? Abys vytvořil prostor radosti a pohody, nebo proto, že potřebuješ být oceněn, pochválen, potřebuješ si dokázat svoji pozici?

Někdy stojí dva lidé proti sobě, se svými názory a postoji. Jeden svět proti druhému. Jedny názory proti opačným. Rozhovor vypadá jak odpinkávání tenisového míčku, z jedné strany na druhou, aniž by alespoň jedna ze stran míček na chvíli podržela v dlani a prohlédla si ho. Proti argumentu ihned vypálit protiargument. Útočně-obranná strategie. Zvláštní mentální clonu názorového zápasu nedokáže ani jedna ze stran odhrnout. Dokáže to však otázka. PROČ si toto myslíš? PROČ by to nemohlo být jinak? Ta zapojí jiné části mozku a přesměruje rozhovor konstruktivnějším směrem.

Hru na PROČ bravurně ovládají malé děti. Někdy ji berou jako hru „kdo z koho“ se svými rodiči, někdy je vyjádřením jejich informační nenasycenosti. Někdy je jenom tak obyčejně baví. Říkám si, že je to vlastně veliká škoda, že se v nás tato potřeba vyslovovat PROČ ztratila… A tak se ptejme, protože kdo se neptá, nic se nedozví. A veliké odpovědi přijdou jen k tomu, kdo pokládá veliké otázky. A víte PROČ?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *