Před nějakou dobou jsem se tu trochu rozepsala O moudrosti. Dnes malinko na toto téma navážeme. Víte, kde najdeme ten nejhlubší zdroj moudrosti, k němuž se kdykoli můžeme obracet s prosbou o radu, o vedení, o vyšší náhled? Možná to někoho překvapí, ale tento zdroj máme všichni ve svém nitru. Můžeme ho nazvat svým Vnitřním učitelem.
Zkusme si představit, že uvnitř nás bydlí rozvážná moudrá osobnost, která je v klidu, i když my nejsme. Učí nás nevidět život jako smršť dramatických událostí, ale vnímat v nich své lekce a příležitost k učení a vývoji. Učí nás odevzdávat své starosti a trápení a důvěřovat životu. Učí nás vnímat vyšší smysl toho, co se nám děje. Je to jako sedět se starým mužem pod vysokým stromem a dívat se do krajiny. Nemyslet si nic, jen být tím, kdo se dívá do krajiny. A postupně se stávat touto krajinou.
Můžete se teď se svým Vnitřním učitelem setkat prostřednictvím této nahrávky:
Dobrý den, paní Benešová,
děkuji za tento krátký, ale tak veledůležitý poznatek ke každodennímu žití. Ano, nehledat vně, ale více si věřit a důvěřovat těm pocitům, tomu hlasu, který máme uvnitř. Navzdory tomu, co říká rozum, navzdory některým názorům v okolí. A gró je být tím pozorovatel, bez emoční účasti. Děkuji i za ostatní vaše příspěvky. Andrea J.
A já děkuji za hezká slova 🙂 G