Vrátím se ještě k předchozímu textu o nástrahách „zkratek“, konkrétně k příběhu ženy, kterou poslal žabí jed na pár týdnů „do pekla“. Sdílela se mnou i cestu, která ji během okamžiku z tohoto stavu vyvedla. Je to možné řešení pro chvíle, kdy nás naše silné emoce či strachy uvrhnou do propasti, ze které sami nemůžeme ven. Je to však i zkratka našeho duchovního putování – a na rozdíl od zkratek zmiňovaných v předešlém článku je bezpečná.
Když pracujeme na seminářích nebo při osobních konzultacích s tématem strachu a dalších negativních emocí, doporučuji přesun vnímání do pozice pozorovatele. Neutíkat od těchto emocí, zůstat s nimi, začít je pozorovat a pojmenovávat.
Tato žena šla cestou podobnou, dostala se však při ní ještě dál. V době nejsilnějšího ovládnutí beznadějnými strachy narazila na záznam části satsangu duchovního mistra Moojiho. Na tu část, kde odpovídal na dotaz ohledně nezvladatelných emocí. Říkal: „Jenom se dovnitř ptej:
Kdo ten strach cítí? Kdo to teď prožívá?“ Podařilo se jí na chvíli zastavit a tuto otázku si položit. Z nitra zaslechla odpověď. „Já, já to prožívám“. A v tu chvíli vyslala ke své duši ten nejsilnější dotaz: „A kdo jsem Já?“ V jediném okamžiku vše utichlo, vše pouze bylo, takové, jaké to je.
Otázka „Kdo jsem Já?“ je základem tzv. cesty Sebedotazování, zvané též Átmavičára. Bývá spojována s duchovním mistrem Šrí Ramanem Maharšim, který ji vyučoval jako jednu z cest vedoucích k plnému osvobození. Do západního světa ji uvedl mystik Paul Brunton a u nás o ní na svých přednáškách vyprávěl a ve svých knihách psal JUDr. Eduard Tomáš.
Můžete v tichu usednout, začít volně dýchat a mezi svými dechy si tuto otázku volně položit do středu své hrudi. A zůstat s ní.
Přidávám odkaz na jednu z Moojiho odpovědí na podobné téma, a odkaz na jeden z dílů Pamětí mystika, kde pan Eduard Tomáš Cestu sebedotazování vysvětluje.