O síle malých krůčků

Pokud za mnou na konzultaci přichází člověk, který se pod tlakem mnoha okolností dostal do bodu marnosti, je často už pouhé odhodlání objednat se a přijít bodem obratu. Ukazuje tím sám sobě, že dál nechce být obětí okolností, že chce najít cestu ven. Stává se, že ho toto vnitřní uvědomění naladí na jeho sílu, často ho však dostane až do „euforie nepřemožitelnosti“. Ta se prezentuje obrovským odhodláním „teď se uzdravím, najdu si novou smysluplnou práci, vyměním partnera, změním bydliště, změním stravu, změním celý život“. Snažím se tuto euforii poněkud ztlumit. Proč? Protože by jinak tentýž člověk s vysokou pravděpodobností přišel za pár týdnů se slovy „ono mě to zase semlelo“.

Je to dáno jednak postupným vyprcháním této euforické energie, ale také platností zákona Akce a Reakce. Do Reakce se tu zapojují naše nevědomé vzorce a tendence, ty části nás samých, které o změnu nestojí. Někdy také naši blízcí, kteří se možnými změnami cítí vědomě či nevědomě ohroženi – ty teď ale ponecháme stranou. Můžeme si představit, že někde v nás sídlí jakýsi „šotek“ či „sabotér“, který stojí proti naší síle a nějakým způsobem ji bojkotuje. Není to nikdo cizí, je to jedna z mnoha našich vnitřních podosobností – ta, co se opírá o zažité a pevně ukotvené vzorce, v nichž zažívá určitý pocit bezpečí. Změny jsou pro ni ohrožující. Podsouvá nám pochybnosti, posílá myšlenky, že jsou změny zbytečné, že jsme slabí a neschopní, že zase selžeme, podsouvá strachy z odlišnosti, z odmítnutí druhými atd. Čím silnější je naše touha po Akci, tím silnější je Reakce. Cesta menších kroků, cesta postupných přeměn, cesta skrze vhodné načasování ponechává našeho „sabotéra“ v klidu. Se zachováním vize toho, kam chceme dojít, si můžeme začít den za dnem vyšlapávat nové životní pěšinky bez vnitřního odporu. A protože co je uvnitř, je i vně, snižuje se i odpor vnějších okolností.

Pár doporučení k této cestě:

Zacílenost – pokud má člověk v rozkladu více oblastí života, není možné napravit je všechny zároveň. Energie odhodlání by se rozptýlila. Doporučuji vybrat si jednu oblast a na té začít intenzivně pracovat. Ač se to zdá zvláštní, často stačí vyladit tento první problematický „sektor“ a začnou se urovnávat další, ať už samovolně, nebo s vynaložením mnohem menšího úsilí.

Opěrné body – zamyslet se nad tím, o co je možné se v tuto chvíli opřít. A to jednak v rámci osobních kvalit, tak i v rámci vnějších opor. K těm nejčastěji patří lidé – někteří naší blízcí, komunita a přátelé.

Progresivní vizualizace – vytvořit si silnou představu stavu, do kterého se člověk chce dostat. Nedoporučuji konkrétní popis tohoto stavu (jakou práci či jakého partnera chci mít), ale živou představu pocitu, tedy jak se člověk bude v této situaci cítit. Potom stačí položit do nitra tichou otázku: „Jak ses do tohoto stavu dostal? Co ti pomohlo? Kdo ti pomohl“?

Koncentrace na obraz vize – ve svém vědomí fixujeme obraz stavu, do kterého se chceme dostat; stavu zdraví, harmonie, spokojenosti, tvorby. Pokud možno se zachováním otevřenosti tohoto stavu (tudíž neukotvujeme přílišné detaily, třeba je pro nás nachystáno mnohem víc, než si v tuto chvíli dokážeme přát). Můžeme si tento obraz vložit do světelné sféry a světlo z ní nechat proudit směrem k sobě.

Vnitřní vedení – každý z nás má veškerou pravdu a moudrost založenou v sobě. Ne každý k ní má ale přístup. V krizových chvílích se začínáme ptát a prosíme o vedení, a jsme zklamaní, pokud odpovědi nepřicházejí. Možná je to tím, že žádáme o nějaké komplexní řešení a velkou odpověď. Málokdo ví, že existuje jedna „kouzelná“ tázací formulka, na kterou dostaneme odpověď téměř vždy. Zní takto: „Co nejmenšího teď můžu udělat pro to, abych se cítil/a lépe?“
A poté stačí naslouchat… a poslechnout. I kdyby se nám odpověď zdála banální a nepodstatná, i kdyby to byl pokyn ke krátké procházce nebo jednomu telefonátu nebo k vypití sklenice vody. Vyplatí se pokyn splnit, protože to je nejenom řešení pro tento okamžik, ale je to krůček směrem k rozvinutí hlubší vnitřní komunikace.

O tomto tématu vypráví i jeden z Genových klíčů*, je to GK 9, nazvaný Síla nepatrného. 

Na stínové frekvenci GK 9 potkáme Setrvačnost. Je to tendence člověka nechat se zahltit zbytečnými a bezvýznamnými detaily. Zatímco na vyšších frekvencích vkládáme svoji energii jen do toho, co nám poslouží k naplňování vyššího smyslu života, na úrovni stínu z nás drobnosti vysávají životní sílu a okrádají nás o  nadšení a vtahují do setrvačnosti a lhostejnosti. I cesta dlouhá tisíc mil začíná pod našima nohama…. je třeba se soustředit na to, co máme před sebou. Ve frekvenci stínu se stále jen motáme v kruhu a vynakládaná energie přichází vniveč. Ve frekvenci daru kráčíme kupředu, i když přesně nevíme, kam naše kroky vedou.
GK 9 v sobě skrývá otázku, jak zabránit mysli, aby mařila to, co je nám přirozeně souzeno. Umožňuje nám najít si v životě tu správnou činnost, aby každý náš krok směřoval k naplnění našich snů. Součástí naší cesty je i veliké množství drobností – nákup, úklid, vaření… ale i tyto naše drobné kroky vedou k naplnění našich snů, není možné, aby v nás nechávaly pocit nenaplněnosti. Pokud nás to, co děláme, nudí, nemusí to nutně znamenat, že s danou aktivitou něco není v pořádku. Pravděpodobnější je, že jsme ztratili kontakt se svou vizí a dovolili jsme drobnostem, aby nás pohltily. Vždy, když nás život nudí a nenaplňuje a fungujeme bez energie, jen ze setrvačnosti, je na nás, abychom se dokázali spojit se svými sny. Nevnímáme-li v životě vyšší smysl, motáme se v kruzích a naše energetické pole nedovolí přístup hojnosti. Přišli jsme sem konat zázraky, ale to se nám nepovede, pokud nejsme zaměřeni na vyšší vizi nebo ideál.
Pokud stín 9 nevidí bezprostřední výsledky nebo zlepšení, vysává z nás naději a nad­šení. K proje­vům stínu 9 patří naše závislost na nepodstatných detailech a pastičkách. V tomto hustém mračnu uvízlo mnoho lidí. Můžeme mít i pocit, že něco děláme pro zlepšení své situace, ale zaměřováním se na detaily se stále točíme v kruzích. Jediné, co nás dostane z pole setrvačnosti, je obrovský čin naší vůle. Pokud to neuděláme, jsme tímto stínem ovlivňování i na fyzickém zdraví. Jsme-li ve frekvenci stínu 9, nemáme dostatek životní síly a těžko se pro něco nad­chneme. Buď se příliš zaměřujeme na budoucnost a nevěnujeme plnou pozornost tomu, co leží přímo před námi, nebo naše každodenní činnosti nejsou motivovány pocitem celkového smyslu, chybí nám vnitřní zaměření.

V lidské povaze se tento stín projeví buď jako Zdráhavost (což je zdánlivá neschopnost udělat něco, co by změnilo naši situaci, navzdory tomu, že třeba i víme, co udělat, je to ochromení naší vůle způsobené tím, že se pohybujeme v opakujících se schématech), nebo jako Rozptýlenost (neklid a neustálé rozptylování pozornosti, hledání dalších a dalších stimulů, které by odčerpaly část energie a vnitřních vzteků).

Na úrovni daru GK 9 se objevuje Odhodlání. Dar Odhodlání vyrůstá z těch nejmenších činů. Každý z nich roztáčí spirálu následků. Činy vykonané ve vzteku nebo ze strachu posilují stínové frekvence, naopak radostné činy vedou k radosti. Síla ukrytá v tomto daru je síla opakování. Svým působením vytváří jakousi drážku či kolej pro naši energii, k vytvoření nového vzorce. Následujeme-li na cestě ke své vizi své srdce, vyrýváme pro sebe drážku, po které se nám bude kráčet stále snadněji a změní se podoba našeho života, protože ucítíme svoji vnitřní sílu pramenící z toho, že naplňujeme své poslání.
Tajemství odhodlání spočívá ve využití správného okamžiku. Všechny drobnosti, do jejichž vykonání jsme vložili své srdce, vytvoří vnitřní hybnou sílu, kterou nakonec nejde zastavit.
Za takovým člověkem potom stojí energie celého vesmíru. Jenom udělat těch pár prvních kroků z frekvence stínu nás stojí obrovské úsilí. Čím déle šlapeme po cestách srdce, tím snadněji se nám po nich jde.
Dar 9 je spojen se silou přitažlivosti. Znamená to pohybovat se po silových liniích, a ne napříč nebo proti nim… tedy skutečné směřování našeho života je předurčeno, my jen musíme najít tento směr a přizpůsobit mu svůj pohyb. Pak nám i mysl přestane podrývat naše snažení. Jak se dostáváme do souladu s rytmy vesmíru, zpomalují se mozkové vlny a vstupujeme do pole vyššího vědomí.

Na siddhické frekvenci GK 9 nalézáme Nepřemožitelnost. Siddhi GK 9 vypovídá o síle nepatrného, nekonečně malého. Nepatrné se stává neko­nečným. Nepře­mo­ži­telnost můžeme popsat jako rozplynutí našeho individuálního vědomí ve vědomí vesmíru. Nepře­možitelnými se staneme, když se vzdáme všem svým nepřá­te­lům tím, že do nich rozpustíme celou svoji realitu. Jedinou nepřemožitelnou silou ve vesmíru je láska. Není možné bojovat se silou, která nechává všechny ostatní energie zaniknout tím, že je vrací do zdroje. V dnešní době nás siddhi GK 9 učí, že každý náš čin je nesmírně důležitý pro lidskou evoluci. Každý záměrný čin spustí buď sílu kreativity, nebo úpadku. První krokem na každé cestě dáváme tón celému svému putování. Několik následujících kroků spustí „vyrývání naší drážky“. V tuto chvíli je už nesnadné změnit směr. Proto pokaždé, když dospějeme v životě k začátku něčeho nového, musíme zachytit energii svého snu a hluboko v nitru se jí držet. První kroky, které učiníme, budou v čase, který leží před námi, zásadně důležité.

*Richard Rudd: Genové klíče (v překladu Markéty Doubravské)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *