O Lásce bezvěké

Jak už to tak bývá, některá témata mi chodí do života v „hromadných zásilkách“. Tentokrát jsem vyslechla krátce po sobě několik důvěrných sdílení o Lásce, všechna plynula z úst krásných žen ve zralejším věku. Odlišné příběhy vpletené do odlišných slov, některá z nich zazněla při terapii, jiná u kávy a další náhodně v tramvaji.

V oné tramvaji jsem zažila kouzelnou situaci. Sedím, koukám z okna, za mnou hlouček vysmátých dívek. Čtrnáct, patnáct let. Nedá se neposlouchat. Holky, když on je tak krásnej. Ukaž, najdi fotku. Jé fakt, dívej na něj, ukaž, já taky… Má tak modrý oči…Tak mu napiš. Néé, to je blbý… a vymýšlejí spiklenecký plán, jak napomoci náhodě a velmi nenápadně ty dva sblížit. Po pár zastávkách vystupují, asi vykonat svoji tajnou misi.
Chvíli ticho, propadám se do svých myšlenek, ale pak slyším za sebou další rozhovor. On je tak chytrej a o všem má přehled a vždycky se usmívá. Je už deset let sám, někdy ti chlapi tak sejdou, když jsou sami, ale on ne, pořád by stál za hřích. No tak ho někdy pozvi na kafe. To néé, to se nehodí, co by si myslel. To bys musela tak nenápadně… Mrknu za sebe, také velmi nenápadně, dvě odhadem pětasedmdesátnice spřádají další tajný plán.
Stejné touhy, stejné naděje, stejné obavy a stejné hry.

Hned další den mi u kávy svěřila dáma podobného věku, jak pořád věří, že ještě potká v životě Lásku. Víš, hned ho poznám, kouknu se mu do očí a bude to mezi námi. A vyprávěla mi zasněně o krátké prázdninové lásce v době studií, o pohledu do očí a prvním polibku, ve kterém se ztratil svět. Takové to bude, až ho potká.
Další velmi půvabná dáma, o pár let mladší než ty předchozí, se tak trochu stydí … stydí se za to, že je zamilovaná jak mladá holka. Je to tak jiné proti tomu, co zažívala kdysi ve svém manželství s dominantním partnerem, který znal víc násilí než něžnosti. Ona se musela chovat jako silná nepřístupná lady, tak trochu jako  Margaret Thatcher. Aby přežila. Teď už nemusí. Dovoluje si přijímat něžnosti a drobné pozornosti. A pochybuje. Pochybuje, jestli nežije jen sen, ze kterého se probudí. A její věta „Když on je o tolik mladší, co když mu už moje tělo bude připadat staré?“ zní úplně stejně, jakoby před padesáti lety vyslovila „A co když se mu víc líbí Libuna z céčka?“

Žádné závratné moudro z toho neplyne. Jenom to, že je fajn, že se sny, touhy, vášně a naděje neřídí rokem narození. A že i když se zdá, že je člověku navenek osmdesát, uvnitř je mu stále čerstvých patnáct.

Jako inspiraci velmi doporučuji toto video – aneb.
„Stárnutí je výzva udržet si mladost; mladost je v nás, ale my si ji zabíjíme.“

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *