Jen si tak přemýšlím…

Věnovala jsem předevčírem hodinu svého času televiznímu dokumentu Obchod se zdravím (odkaz ke shlédnutí). Když jsem na něj před pár dny četla avízo, čekala jsem obvyklý scénář podobných pořadů, tedy fiktivní návštěvu několika podvodných léčitelů věnujících se jakýmsi obskurním praktikám, se závěrečným varováním před jejich léčbou. Pořad mluví ale o úplně jiné úrovni alternativní medicíny. Mluví o světě „top“ alternativy.

Jedná se o zdokumentování průběhu terapií v jednom pražském zařízení, ve kterém pracuje několik lékařů a klinických psychologů, kteří mu svými tituly dodávají důvěryhodnost a zdání profesionality. Celkové vyznění shrnuté do jedné věty: snůška strachových manipulací, lží  a prazvláštních rad za značné finanční částky. Tedy za hodně peněz pomálu „muziky“.
Nebudu se přidávat k vlně kritiky a odsuzování – při tvorbě takového dokumentu je možné záznam sestříhat, vytrhnout z kontextu a nechat ho vyznít jinak, než vyznít měl … nemám o mediálním světě iluze… nicméně se jedná o reálné záznamy terapií a uvedená slova v nich tedy zazněla. V průběhu sledování mi přicházela řada myšlenek, tak je tu zkusím – možná trochu neuspořádaně – sdílet. Probírám se svými pocity a celkově mi je z toho poněkud smutno…

Ztráta hodnověrnosti. Nejznámější osobou působící v Aktipu je MUDr. Klímová, psychiatrička, která vystupuje jako odborník na psychosomatiku v řadě médií. Byla jedna z prvních mezi lékaři, kteří začali o psychosomatice veřejně mluvit. Možná i díky ní začala řada lidí, nejen laiků, ale i lékařů, brát tyto souvislosti vážně. Přestože mi pojetí psychosomatiky, které prezentuje MUDr. Klímová, příliš blízké není – opět musím zmínit rozdíl mezi touto „obecnou“ psychosomatikou a Germánskou novou medicínou, o čemž jsem se podrobně rozepisovala už v tomto článku. – za tento její vklad jsem si jí vždy velmi vážila. Vážím si jí za to stále. Vyzněním dokumentu ale ztrácí hodnověrnost (neboli důvěryhodnost …opět oceňuji krásu češtiny) nejen ona, ale celý obor psychosomatiky. Informační pole, které tomuto oboru pomáhala otevřít, se teď možná začíná zase uzavírat.

Degradace titulů. Před pár lety byla schválena novela Zákona o zdravotních službách – podle ní mohou veškeré zdravotnické služby včetně hodnocení zdravotního stavu, preventivní péče, konzultací zdravotního stavu atd. provádět pouze pověření zdravotničtí pracovníci, tedy lékaři. Mělo to vnést do oboru alternativní medicíny záruky, profesionalitu, bezpečí pro pacienty. O tom, že akademické tituly nesou určité hodnoty či záruky, si v uvedeném příběhu můžeme nechat jenom zdát.

Hon na léčitele. To, co ukazuje tento dokument, zkresluje pohled na léčitele a terapeuty všeobecně. I na ty poctivé, pomáhající, nemanipulující… a je takových nemálo. Navíc byly po odvysílání dokumentu podány podněty na prošetření na několik úřadů a institucí a okamžitě se objevily požadavky na zpřísnění zákonů, postih léčitelů, zákaz jejich práce. V létě má být schválen zákon, který se bude zabývat kromě jiného léčitelstvím… je tedy právě teď vhodný čas k případnému doplnění několika paragrafů. Náhodně se to tak sešlo…

Rozlišování.  Naučit se rozlišovat mezi pravdou a lží, mezi svobodou a manipulací, mezi narůstáním a odebíráním síly, mezi vývojem a stagnací, je jedna z velkých životních lekcí a do jisté míry vypovídá o úrovni lidského vědomí. Souvisí s odvahou přijmout plnou zodpovědnost za sebe a za svá rozhodnutí, odvahou neodevzdat moc nad sebou někomu druhému. Co tím chci říct? Máme svobodu volby. Dalo by se tedy říct, že každý, kdo do tohoto terapeutického centra zavítá, má možnost vstát, odejít a nevrátit se. Ale… Do tohoto zařízení, stejně jako do nemocnic, přicházejí lidé v situacích, kdy mají problémy a jsou tím pádem oslabení a náchylní k tomu, aby tuto svoji moc odevzdali a přijali bez zvažování řešení, které je jim nabídnuto. Jsou ponořeni v problému, ze kterého v tu chvíli nevidí východisko, a rádi přijmou vnější pomoc, nechají se vést a důvěřují. O to větší zodpovědnost by měli cítit terapeuti – a stejně tak i lékaři. Řešení navrhovat, ale nepřikazovat, nechávat čas na rozmyšlení, nabízet varianty… a především pacienta uklidnit a dát mu naději. Dokument nabízí přehlídku zastrašovacích manipulací – ale podobné strachové naladění si přináší i řada pacientů od svých lékařů z nemocnic či ordinací. Vyslechla jsem už hodně takových zážitků… a psala jsem o tom tady.

Pokora. Postoj, který u zúčastněných zcela chyběl. Místo toho aureola vševědoucnosti, jisté nadřazenosti a neomylnosti. Chybějící respekt k tomu, že klient může mít řadu znalostí, že může být moudrý a v ledasčem třeba i převyšovat terapeuta. Ani v tomto se Aktip příliš neliší od přístupu některých lékařů.

Byznys. Slovo, které použil Aktip proti systému klasického zdravotnictví a lékařka-onkoložka ho použila proti Aktipu. Což jsou postoje naznačující, že si obě strany nemají vzájemně co vyčítat. Peníze nejsou zlo, je to svým způsobem prostředek výměny energie. Když se ale peníze stávají hlavní motivací, vytrácí se lidskost. To platí i v jiných oborech lidské činnosti, v „obchodu se zdravím“ ale velmi zřetelně.

Rezonance. Nenajdeme na světě dvě stejné lidské bytosti… každý z nás je originál a každý žijeme ve svém vlastním světě. Nemůžeme tedy čekat „univerzálního“ terapeuta. Mám mnohaletou zkušenost, že pokud nejsme s klientem naladěni na podobnou vlnu, tak mluvíme každý jinou řečí a výsledky nejsou tak uspokojivé, jako při vzájemném sladění. Takže i když se to při sledování příběhu snad ani nezdá možné, určitě se najdou lidé, kteří s uvedenou terapeutkou společnou řeč najdou a postupují společně s ní ke kladným terapeutickým výsledkům. Byť je tou cestou třeba ono několikrát zmíněné „nalezení šikovného milence“.

Svědomí. Náš vnitřní cenzor, který by měl zacinkat zvonečkem na poplach, když začneme porušovat řád. Když začínáme zasahovat do svobody druhého člověka, když ubližujeme, když naše potřeba ukázat svoji pravdu začíná zašlapávat pravdu jiných. S narůstajícím egem a pocitem vlastní neomylnosti však zvoní stále tišeji…

Po všech úvahách se mohu dostat k jedinému závěru – k oné poněkud obligátní větě, že Vše je o lidech. V klasickém zdravotnictví i v alternativě. Nikdo z nás není dokonalý. Ani lékaři či terapeuti nejsou, i když by v nich někteří klienti rádi dokonalé bytosti viděli.
Nepokládám se za dokonalého terapeuta… ani se nechci s nikým srovnávat. Vím, že se stále učím, že mi každý další klient zvyšuje úroveň poznání. kterou pak sdílím zase s dalším klientem. Vnímám to jako krásný řetězec vzájemných setkávání a sdílení. Při sledování pořadu mi ale vyplynulo pár bodů, které mám u sebe nastavené jinak – a chci si je tak ponechat. Třeba to, že…

Raději řeknu skrze slovo „nevím“ pravdu, než bych vyslovila lež.

Nesmírně si vážím svých klientů – ocitli se v situacích, ve kterých já nikdy nebyla, a ani nevím, jak bych já sama tyto situace překonala.

V každém člověku je založena Pravda – proto se raději mnohem víc ptám než radím, aby tato Pravda mohla vystoupit zevnitř.

Snažím se, aby si každý klient z terapie odnášel klid, naději a víru v sebe.

Nestydím se za své pochyby a za to, co nevím – přesvědčení a pochyby by měly být u každého člověka v rovnováze.

Lidské poznání je proces – proto vím, že zdaleka nevíme vše, že každá odpověď je pouze částečnou a bude v čase překonána.

 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *