Lidé za mnou přicházejí především ve chvílích, kdy zažívají životní dramata, kdy se boří dlouho budovaná stabilita jejich světů, v nichž nezůstává kámen na kameni, kdy se řád přemění v chaos a nadvládu přebírají dva spříznění vladaři – stres a strach. Kdy mají pocit, že ztrácejí moc nad svým životem a okolnosti je unášejí jako tornádo.
Když se jich zeptám s časovým odstupem, který umožňuje nadhled nad uplynulou situací, co bylo tím bodem obratu, kdy se začal jejich život zase dávat do pořádku a nabírat určitý nový směr, odpovídají velmi podobnými slovy. Bylo to ve chvíli, kdy se vnitřně zklidnili, kdy se alespoň na malou chvíli vymanili z vlivu těchto dvou vladařů a stali se pouhými pozorovateli, kdy se jim podařilo stát se okem tornáda. Tam je, jak známo, absolutní klid.
Vstoupit do stavu klidu a nehybnosti neznamená pasivitu. Znamená to vstoupit do nulové zóny, odkud se zcela samovolně vynoří ve správném okamžiku impuls k aktivitě. V tu chvíli se naše vědomí naladí na tu část nás samých, která je věčná, stálá a neměnná, která intenzivně vnímá pomíjející svět, ale neposuzuje ho a nehodnotí, která vidí optikou nezatíženou našimi podvědomými vzorci.
Tuto část v sobě máme všichni, většina lidí si ji ale neuvědomuje. Je to místo uvnitř nás, kde nezáleží na tom, co přichází či odchází – tak bylo zváno i jedno z Buddhových jmen, Tatághata, tedy ten kdo přichází a odchází, ale přesto nepřichází a neodchází – toto místo je nedotčeno jakoukoliv situací. Je to místo, odkud dokážeme zareagovat bez lpění, beze strachu, bez boje, a právě odtud přicházejí čistá a často nečekaná řešení.
Všechny staré duchovní texty, ale současně i nové vědecké směry (především kvantová fyzika) mluví o tom, že má život dvě úrovně. Je to svět forem, tedy svět energií, světelných vln a hmotných částic, a svět bez forem, tedy nicota, ze které vše pochází, ze které podle určitého řádu vše vzniká. A protože se makrosvět odráží v mikrosvětě, i v každé lidské bytosti tyto dvě části najdeme. A najdeme je dokonce i v každé naší buňce. Zkuste si to představit jako nekonečný oceán. Jeho hlubina je nehybná – tma, chlad, nehybnost, věčnost připomínající vzdálený vesmír. Jeho povrch je naopak neustále v pohybu, běží tu tisíce jemných vlnek a někdy nastávají bouře a vlnobití, ale to vše je pomíjivé a plné změn. Stejně jako svět našich činů, myšlenek, emocí, tužeb a přání. Pro perly se ale, jak všichni víme, musíme nořit do hlubin…
Můžeme se naučit žít současně v obou těchto světech. Nechat jednu polovinu sebe, aby si hrála ve vnějším světě, a druhou polovinou tuto hru jen tiše pozorovat. Přinese nám to zklidnění a nadhled, začneme žít mnohem vědoměji. Získáme také více energie, v klidné nekonečnosti je jí totiž nevyčerpatelné množství. Při plném ponoření se do nekonečného klidu se dostaneme ke zdroji naší intuice, ke zdroji informací, kterými k nám promlouvá naše duše. Dokážeme se tu léčit i ze závažných zdravotních problémů – v tu chvíli se zpomalí naše mozkové vlny a pokud se dostanou až na magickou théta úroveň, probudí se samoléčivé schopnosti organismu. Najdeme tu i zdroj čisté kreativity, tvůrčích nápadů a vizí. Neznamená to, že pokud budeme takto žít, tak přestaneme prožívat nepříjemné situace, že už nepocítime bolest, strach, smutek, vztek nebo jiné emoce – jsme-li si však vědomi nekonečného klidu, který v sobě máme, dokážeme se na něj zpátky poměrně rychle naladit.
Propojení s polem nekonečného klidu probíhá „na pozadí“ všech mých terapií i seminářů, také všech setkání a rozhovorů s lidmi, které potkávám, ač si toho třeba někteří nejsou vědomi. Je to naladění, které v sobě přirozeně nesu a kterým napomáhám ostatním se ho také dotknout. Tak, aby mohli být alespoň na okamžik Okem tornáda.
O Oku tornáda mluví Genový klíč 52* – jeden z těch, jejichž téma je mi blízké, přestože není součástí mého profilu. Na stínové frekvenci tohoto klíče se setkáváme s tématem STRES. Stres je silně propojen s naším tělem a podkopává naše zdraví. Stres je tlakem kolektivním, nikoli jen osobním; jedná se o energetické pole vytvářené každým žijícím člověkem. Aktuální podobu prostředí utvářejí hranice lidské aury, které navzájem sdílíme. V hustě osídlených oblastech je nemožné uniknout kolektivní auře ostatních. Miliardy aur se vzájemně prolínají a vytvářejí ohromný plášť, který obaluje celý svět. Naše prostředí nás skrze DNA výrazně ovlivňuje v tom, jak se cítíme, chováme, a kdo si myslíme, že jsme. Jediným způsobem, jak uniknout kolektivnímu poli, je povznést se nad ně energeticky; a to není vůbec snadná práce. Většina lidí se nad toto energetické pole povznese pouze na krátká období, je nesmírnou vzácností, aby někdo vystoupil nad pole stresu trvale. Tajemství spočívá ve změně vnitřního prostředí – změně našich pocitů a myšlenek.
Stín 52 je silně propojen s funkcí nadledvinkových žláz a s typicky lidským reflexem – útok nebo útěk. Proto je tento stín zodpovědný za fyzickou aktivitu, či naopak za její nedostatek – to jsou dva způsoby, kterými lidé reagují na stres. Existují dva typy lidí: ti, kteří pod vlivem stresu v klidu neposedí, a ti, kteří se ani nepohnou. Přirozený rytmus života respektuje střídání cyklů; život ví, kdy se má pracovat a kdy odpočívat. Ale kolektivní tlak zbavuje člověka důvěry v koloběh života a stínové frekvence zesilují vždy jednu z krajností. Projevy můžeme v současném světě vidět zřetelně. Západ tíhne k extrému nepřetržité aktivity, růstu a zdokonalování. Východ kráčí opačným směrem, mimo aktivitu a pokrok, směrem k duchovním sférám.
Darem GK 52 je ZDRŽENLIVOST – je to jeden z nejpozoruhodnějších darů v celém lidském genomu. Představuje dosažení rovnováhy mezi dvěma energetickými extrémy – mezi energií aktivity a energií pasivity. Zabarvuje veškerou naši aktivitu podle charakteru vstupní motivace. Jestliže zahájíme nějakou činnost z pozice strachu, pak jeho zárodek nakazí každý aspekt rozvoje této činnosti. Dar Zdrženlivost vyžaduje obrovskou dávku trpělivosti a pochopení pro to, že v přírodě se všechno vyvíjí svou vlastní rychlostí. Zejména na začátku se může zdát, že vše postupuje pomalu. Ve chvíli, kdy se snažíme nějaký nápad popohnat, narušujeme klid půdy, v níž je zaset. Z toho můžeme pochopit, jak snadno se člověk stává obětí stresu. Abychom mohli něco začít, musíme mít nejdříve jasný záměr; čím je nezištnější, tím větší sílu bude mít. Jakmile cokoli začneme se správným úmyslem, všechno ostatní bude následovat, ale musíme odolat pokušení zasahovat do procesu pod vlivem strachu. Síla zdrženlivosti spočívá ve schopnosti dovolit svému životu, aby se odvíjel, aniž bychom na něj tlačili. Dar Zdrženlivost znamená nezasahování. Musíme sami sebe přijmout jako součást mnohem rozsáhlejšího proudu, který někdy bývá silně omezován. Přijetí tohoto omezení v podobě trpělivosti je mocný dar. Zdrženlivost umožňuje využít lidskou sílu tvůrčím způsobem. Tento genový klíč je hybnou silou, která umožňuje všem systémům změnu a vývoj.
Na siddhické rovině GK 52 nacházíme KLID. Toto siddhi připomíná obraz Buddhy sedícího v absolutním klidu pod stromem bódhi a čekajícího, až se všechny smyslové vjemy rozpustí a prozáří je pravá realita osvícení. Člověk v tomto siddhi se ocitá v srdci veškerého stvoření. Stává se klidným okem tornáda samotné existence a vše vnímá jen jako jevy vířící kolem sebe. Už se jej nedotýká obrovský obal strachu a stresu vytvořený světovou aurou.
*Richard Rudd: Genové klíče (v překladu Markéty Doubravské)