Germánská medicína v praxi: Cesta k cystě

Přijela za mnou na konzultaci velmi příjemná dvacetiletá dívka, hnědovláska s přirozeným jemným půvabem. Říkejme jí třeba Anička. Usedla do křesla proti mně, do dlaní si vzala hrnek s čajem a začala povídat. Před pár dny jí lékařka objevila cystu na levém vaječníku. Ve stejném místě, kde měla cystu už před pár lety. Začala jí růst kolem čtrnáctého roku a o dva roky později, kdy už byla značně zvětšená, musela být laparoskopicky odstraněna. A teď se opakuje stejný problém.

Začaly jsme ho spolu rozplétat. Podle zákonitostí Germánské nové medicíny reaguje vaječník buď na konflikt související s reprodukční funkcí, tzv. ztrátu potomka (častěji formou nádorů), nebo na konflikt související s hormonální funkcí vaječníku (častěji cysty). Oba typy konfliktů mají v pozadí téma snížené sebeúcty, sebehodnoty. Podle pravidla laterality (dívka energeticky levačka, cysta na levé straně) se konflikt vztahoval k osobě blízké v horizontální linii, což může být partner, kamarádka, sourozenec atd.

Povídaly jsme si s Aničkou o tom, co se dělo v jejím životě kolem čtrnáctého roku, a co se dělo letos nebo koncem minulého roku. A jaký je spojovací moment těchto situací.
Přibližně od třinácti let byla Anička terčem šikany a kyberšikany ze strany jedné dominantní spolužačky, která si na svou stranu přibírala některé z dívčiných kamarádek. A před pár měsíci probíhal rozchod z partnerem, doprovázený žárlivými scénami a nátlakem. Ani jedno z těchto témat nesouvisí typicky s biologickým programem vaječníku. Takže jsme pátraly dál.

A záhy jsme se dostaly do těchto konfliktů hlouběji a narazily jsme na spojovací článek. Bylo to téma fyzického vzhledu, téma krásy. Šikanující dívka předhazovala Aničce, že není tak krásná jako ona a nutila ji, aby sama o sobě napsala, že je škaredá a hnusná. Podobně psychicky útočil na Aničku i bývalý přítel – hodnotil její postavu, ironicky poukazoval na pár kilogramů, které by podle něj měla shodit. Když se nalíčila a upravila, žárlil na ni atd. Tohle už je obraz konfliktu, který spustil biologický program na vaječníku a začala tam růst cysta „pro posílení funkce“.

Rozvinuly jsme toto téma ještě dál. Anička mluvila o tom, jak její generaci silně ovlivňují mediální obrazy toho, co znamená krása. Časopisy, reklamy, ale především sociální sítě, instagram apod. jsou plné fotografií nádherných superštíhlých dohněda opálených krásek. Obrazy, kterým se nedá v reálném světě vyrovnat – reálná těla totiž neabsolvují úpravu ve Photoshopu předtím, než vyjdou na ulici. Následují pocity nedostatečnosti, stud, posedlost úpravami zjevu, anorexie a další problémy.

Ptala jsem se Aničky, kde se v ní objevila tak silná snaha o dokonalost, o dokonalý zevnějšek i studijní výsledky. Většinou tento program nastaví dítěti rodiče, ale u Aničky to tak nevypadalo, rodiče odmala preferují její štěstí a pohodu před dokonalostí.
V jednu chvíli se ale objevila vzpomínka. Vzpomínka na zcela konkrétní situaci v mateřské škole. Aniččina paní učitelka byla krásná víla s dlouhými vlasy, k níž všechny holčičky vzhlížely. Nejbližší Aniččiny kamarádky byly také dlouhovlásky a paní učitelka jim opakovaně říkala, jak jsou krásné a že z nich určitě jednou budou modelky. Anička chodila nakrátko a nebyla do těchto pochval zahrnuta. Taková situace je dětskou optikou vnímána jako nepřijetí a vyloučení, zapíše se do podvědomí a v budoucnu se stává určitým mylným přesvědčením či programem.

A co bylo dál? Podívaly jsme se do těchto situací a uvolnily jejich záznamy. Naučila jsem Aničku několik bioinformačních postupů, které bude provádět (jsou to v podstatě cílené mentální techniky, nic složitého). Za měsíc půjde ke své lékařce na kontrolu a podle vzhledu cysty se rozhodnou, co dál. Není v tuto chvíli nejdůležitější, jestli se cysta ztratí, nebo proběhne lékařský zákrok. Důležité je, že Anička pochopila, co se v jejím těle děje a proč. Ujasnila si svá citlivá témata a naučila se s nimi zacházet tak, aby se problém v budoucnu nemusel opakovat. Už před konzultací bylo Aničce jasné, že přístup ke svému tělu motivovaný výhradně očekáváním druhým a vnějšími vzory není to, co by chtěla dále prožívat. Upozornila mě i na zajímavou kampaň, která ji oslovila – kampaň Zanormalniholky.

Myslím, že tématicky tento příběh silně koresponduje s textem Uspěchaný úspěch.

(napsáno a publikováno se souhlasem Aničky)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *