Germánská medicína a veterinární psychosomatika

Tento text volně navazuje na sérii článků o Germánské nové medicíně. Její základní principy se nevztahují jenom na člověka, ale na celou živou přírodu. Z toho vyplývá, že i ve veterinární medicíně lze tyto zákonitosti pozorovat a využívat je k léčbě. Stejné jako v humánní medicíně tu platí, že pokud nalezneme příčinu dané nemoci, tedy spouštěč určitého biologického programu, a tuto příčinu zpracujeme, je otevřena cesta k léčení.

Zvířata, ať už domestikovaná nebo divoce žijící, zažívají své vlastní emoční konflikty a traumata. Strachy, konflikty odloučení, ztráty sebeúcty, identity, revírní konflikty atd. Jsou to tzv. primární konflikty. Zvířata, která se stala členy lidských smeček, navíc na sebe stahují konflikty svých chovatelů a dalších blízkých osob. Pak se jedná o konflikty sekundární.

Asi každý chovatel potvrdí, že jsou naši zvířecí přátelé, především větší savci jako psi, kočky, koně a další, velmi empatičtí a citliví na emoční pole, ve kterém žijí. Jsou jemně naladění na naše nálady, pocity, stavy zdraví a nemoci. Dovedou už na dálku rozeznat, v jakém rozpoložení k nim přicházíme. A pokud prožívá jejich blízký „dvounožec“ určitý emoční konflikt, který dosahuje úrovně spouštěče biologického programu, tedy nemoci, začíná tento proces probíhat i u nich. A stejně jako u lidí probíhá na třech úrovních: v psychice, v určitém orgánu těla a v ovládacím bodě v mozku. Ve své knize Summary of the New Medicine uveřejňuje dr. Hamer konkrétní příklady onemocnění psů včetně CT snímků mozku, kde jsou tato ložiska patrná.

Nejnáchylnější ke stahování konfliktů jsou psi – jsou svým rodinám tak věrní, že by za ně dýchali a vše prožívají s nimi. Kočky jsou více „samy sebou“, jsou to svébytné osobnosti a velmi dobře zacházejí s energií. Kočka dokáže najít na těle člověka patologická místa, lehne si na ně a energii, kterou na sebe natáhne, umí následně odnést a uvolnit. Stejně tak odnáší a uvolňuje emoční energie. Ale ani u koček nelze stažení konfliktu vyloučit.

Jak se pracuje se zvířátky při terapiích?
Nevím, jak to mají jiní, ale já pracuji s chovatelem a s fotografií zvířete, jeho přítomnost by byla spíše rušivá. Stejně jako při práci s „lidským“ pacientem si povídáme o tom, co se dělo v domácnosti pár týdnů až měsíců před projevením nemoci. Hledáme konflikt přesně daného charakteru. Pokud je tento konflikt ještě aktivní, je nutné ho co nejdříve ukončit. Následně je třeba, aby chovatel začal se zvířetem komunikovat – uklidnil ho, vysvětlil mu co a proč se stalo, že za tuto situaci není zvíře nijak zodpovědné a lidé si ji zvládnou vyřešit sami. Těžko tohle pochopí člověk, který nikdy blízkého zvířecího kamaráda neměl – ti, co měli nebo mají, tak vědí, že zvíře našim slovům a myšlenkám rozumí a chápe je.
Povídání o komunikaci se zvířaty najdete tady.

Následně děláme informační přepis situace a nacvičíme několik bioinformačních technik, což jsou přesné mentálně-vizualizační postupy, které potom chovatel pro zvířátko provádí. Podle konkrétní nemoci samozřejmě v souběhu s potřebnou medicínskou léčbou. Zvířátka na informační a energetickou terapii reagují velice dobře. Jednak je to dáno jejích vnímavostí, ale je tu také veliký rozdíl oproti lidem v tom, že nevědí, že je jejich nemoc vážná, neléčitelná nebo zhoubná. Nejsou blokována strachem, nepochybují a nepřijímají negativní prognózy. A neumí si vygooglit všechny možné katastrofické scénáře… Na druhou stranu vnímají strachy a pochybnosti svého chovatele, proto je důležité, aby si tato témata zpracoval i on sám a na své zvíře je nepřenášel.
Při léčbě je třeba respektovat i doprovodné příznaky hojivých fází – zvýšenou únavu, spavost, teploty, změny chování a nálad atd.

Konkrétní kazuistiky
Kontaktoval mě mladý muž, majitel šestiletého psa pitbula. Pes postupně přestával jíst a pohybovat se, kulhal na přední levou nohu a po několika dnech nebyl schopen jídla ani pohybu, jen ležel. Podle rtg snímku byl diagnostikován a následně ověřen – nezávisle dvěma veterináři – osteosarkom (agresivní zhoubný nádor) ramenního kloubu a navržena amputace celé končetiny a chemoterapie. Osteosarkomu odpovídá velice silný konflikt ztráty sebúcty – a po rozhovoru muž sám řekl, že v tomto životním období absolutně pohrdá sám sebou, svým tělem i svým životem. A pochopil, že si jsou se svým psem natolik blízcí, že pes jeho konflikt převzal. Naučila jsem tohoto mladého muže dva bioinformační postupy, které pro psa opakovaně prováděl, navíc se mu snažil vysvětlit, že jeho problémy prožívat nemusí. Já jsem se psem opakovaně pracovala informačně podle fotografie na dálku. Léčba probíhala až zázračně – po hodině pes vstal a snědl piškot, druhý den už opatrně chodil kolem domu a začínal jíst. Ještě několik dní na nohu nenašlapoval, ale postupně ji cca během měsíce začal zatěžovat. Doporučila jsem pokračovat v informačních postupech, dodávat vápník a být co nejvíc s ním. Více než čtyři roky od diagnózy je pes v pořádku, pouze při větší zátěži na tuto nohu mírně kulhá.

Na konzultaci za mnou přijela dívka, majitelka maďarského ohaře, kterému byla diagnostikovaná agresivní forma nádoru sleziny. Začaly jsme hledat spouštěč – konflikt ztráty sebeúcty v souvislosti s krví, krvácením apod. Nalezly jsme ho poměrně rychle – pes byl svědkem násilného napadení, při kterém „tekla krev“. Dívka se psem začala na toto téma komunikovat, pracovala s několika informačními postupy a pejskův stav se začal zlepšovat. Lékaři na klinice se obávali operace, dávali jen malou naději na přežití – pes ji ale zvládl bez komplikací a plně se uzdravil.

Starší paní se mnou konzultovala stav své kočky, u které se objevil rozsáhlý nádor mléčné žlázy. Ta reaguje na konflikt strachu a obrany v souvislosti s péčí „o hnízdo“. V rodině tato situace probíhala, jeden z potomků přerušil kontakt se svou rodinou a jeho rodiče velmi trápilo, že nedokázali tomuto „narušení hnízda“ zabránit. Nádorový proces byl ale tak rozsáhlý, že se kočičku už nepodařilo zachránit.

Mě osobně provázejí zvířecí kamarádi od dětství a dobře vím, jak dovedou prožívat emoční stavy své lidské rodiny, a kolik radosti a štěstí nám přinášejí.
Proto jsem velice ráda za každý případ, kdy se podaří navrátit jim zdraví, a kdy se situace v jejich rodině upraví tak, aby jim tam bylo dobře.
Základním krédem každého chovatele by měla být věta z Malého prince od Exuperyho:
Jsi zodpovědný za to, co jsi k sobě připoutal. 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *