O roce 2018

Ptáte se mě, jaký bude rok, který se právě narodil, co nám přinese 2018. Jaká témata budeme řešit, na co se můžeme těšit a čeho se obávat. Nehledím do koule z křišťálu, ani neumím číst ve hvězdách – a k těm nemnohým, kteří toto umění mistrovsky ovládají, cítím obdiv. Vždyť naše duše nesou otisky hvězd a nebeské pohyby jsou spojeny s pohyby pozemskými.

Pár myšlenek, pocitů i intuitivních vhledů se mi při silvestrovském přemítání do určitého obrazu poskládalo. A ač jsem dosud nepronikla do tajů astrologie, velmi mě přitahuje jiný zdroj pradávné moudrosti, kterým je I ting – a to především jeho novodobé projevení v Genových klíčích. Jejich základním motivem je individuální i společenská evoluce, která nám v současné době přináší možnost vývojového skoku Z POZICE OBĚTI KE SVOBODĚ. Metaforou tohoto procesu je Příběh vážky.

A právě otázku JAK NEBÝT OBĚTÍ? silně vnímám jako hlavní téma roku 2018.

Být obětí je překážka, která nám brání být tím, kým jsme. Je jako ulita, ze které se bojíme vylézt a naplno žít. Je to naše slabé místo, skrze které se necháme manipulovat. Právě tudy nám utíká energie a radost a umlká tu naše tvořivost.

Kdy se cítíme jako Oběť? Na nejviditelnější rovině to jsou situace, ve kterých si stěžujeme, cítíme se ublížení, litujeme se a chceme být litováni. Oběť má ale celou řadu jemnějších, méně zřejmých podob. Jsou to pocity a prožitky, které si uvědomíme jen chvilkově a pak na ně zapomeneme, ale někde uvnitř nás se sčítají ve formě emočních záznamů a v určité vypjaté konfliktní situaci se tento součet vynoří jako bubák a ovlivní naši reakci naprosto neadekvátním způsobem. Navíc tyto záznamy musí mít svůj prostor – a ten si vytvářejí někde v našem těle, toto místo trvale oslabují a pokud zažijeme silnější emoční konflikt, začnou tu buňky zcela smysluplně reagovat a přichází nemoc (tento proces velmi přesně popisuje Nová germánská medicína).

Některé typické situace, které nás staví do pozice oběti:

  • Stěžujeme si, chceme získat souhlas a podporu
  • Stěžujeme si vnitřně a propadáme sebelítosti
  • Cítíme křivdu, nespravedlnost, útok na sebe, zklamání
  • Máme potřebu prosadit svoji pravdu, svůj názor
  • Cítíme, že máme být pochváleni, oceněni, očekáváme určitou reakci a ta nepřichází
  • Hledáme viníka nebo výmluvu pro náš neúspěch či chybu
  • Vyslovíme, třeba jen vnitřně „já to říkal/a, já věděl/a že to tak dopadne“
  • Použijeme negativní programovací větu „Já jsem …“ (každý ví, co si dosadit)
  • Obviňujeme své rodiče, partnery, šéfy, politiky, doktory, systém…
  • Necháme za sebe rozhodovat druhé
  • Děláme nezdravé kompromisy se špatným pocitem
  • Jsme smutní, osamělí, nepochopení, sami na světě

Co s tím? Všechny tyto situace se dají shrnout do jediné věty. Oběť se dostává ke slovu, kdykoliv se naše představy o tom, co má a nemá být, rozcházejí s realitou, a my tento rozpor nedokážeme přijmout. A právě PŘIJETÍ je klíčem ke svobodě. Přijmout situaci takovou, jaká je, přijmout, že druzí mají právo na svobodu ve svých názorech, ve svém chování, ve svých postojích. Přijmout, že každý má své tempo vývoje. Přijmout i svoji neschopnost věci řešit, svoji bezmoc, svoji zranitelnost. A současně s přijetím, pomocí hlubokého nádechu a výdechu, uvolnit zadržené emoce z těla. Přijetí vůbec není totéž co nečinnost nebo rezignace, naopak. Přijetí je prvním krokem ke zdravé reakci, k rozhodnutí bez zkreslení naším ublíženým Já. Právě v tom nám přináší svobodu.

Někdy se k těmto tématům vrátím, protože téma Oběti i Přijetí má mnoho dalších souvislostí.

Ale teď, při zrodu nového roku, mám pro vás, kteří tohle téma cítíte pro letošek podobně silně jako já, jeden návrh. Jelikož je naše vědomá paměť selektivní a některé prožitky z ní rychle vyprchají (kéž by tomu tak bylo i s pamětí podvědomou), doporučuji zapisovat. Vezměme si blok, sešit, či zápisník (já dostala jeden krásný pod stromeček, s vážkami – díky Ivi). Zkusme si VŠÍMAT A ZAPISOVAT, jenom sami pro sebe, kdykoliv se naše VNITŘNÍ OBĚŤ DOSTÁVÁ KE SLOVU. Třeba jen kratičkou poznámkou. A PŘIJMĚME tuto situaci.  Časem z toho vyplynou docela zajímavé vzorce a postupně skrze svoji všímavost a přijímání budeme do těchto situací sklouzávat méně a méně a naše vnitřní Oběť se uloží ke spánku.

Na závěr bych vám ráda poděkovala za to, co se od vás na téma oběti a osobní síly učím. Sdílíte se mnou situace, kdy sama nevím, jestli bych se k nim dovedla postavit tak, aby nepromluvila oběť. Velmi mě inspirujete tím, když to dokážete. Děkuji těm, kdo se nestali obětí své nemoci, ale sebrali svoji sílu a začali se uzdravovat (ne formou boje s nemocí, ale pochopením jejího vzniku a převzetím své zodpovědnosti za ni). Děkuji těm, co dokázali udělat krok do neznáma (a nenechají se dále týrat… milá krásná M.), uvěřili svým pocitům a jednali podle nich (změnili profesi o 180 stupňů – M., riskovali ztrapnění a nabídli pomoc – R.) a mnozí další, kteří se nenechali semlít hurikánem okolností a jdou dál. Jsem ráda, že jsme na společné cestě a těším se, co přinese 2018.

 

 

3 thoughts on “O roce 2018

  1. Tak si říkám, co k tomuto nosnému tématu napsat… Ale napřed se holt budu muset dostat z role oběti, která si myslí, že napíše nějakou hloupost a ztrapní se :-). Krásný nový rok 2018!

  2. sice je už konec roku 2018, ale nikdy není pozdě začít. role obětí už mě nebaví, zvlášť když se do ní dostávám dost často sama a zbytečně. dík za inspiraci. kamila

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *