Klíče k pochopení dítěte

Každý z rodičů, kteří se snaží vychovávat své dítě vědomě – tzn. tak, aby dítě vyrůstalo v lásce a v bezpečí, aby byly přirozeně rozvíjeny jeho kvality a talenty, aby zdravě vyrůstalo po stránce fyzické, emoční, psychické i mentální – se snaží své dítě pochopit. Tato snaha ovšem často vychází z optiky nás, dospělých, a vede tak zákonitě k nepochopení. V lepším případě se snažíme dívat na své dítě optikou svého dětství. Vzpomínáme, co nás těšilo a co trápilo, co nám dodávalo jistotu a které situace pro nás byly bolestné a stresující. Ale i tak se dostáváme jen o kousíček blíž k vnitřnímu světu vlastního dítěte. Častokrát dojdeme do bodu, kdy nám vnímání a reakce našeho dítěte připadají, jako by to byl jiný „planetární druh“ a dáváme si otázku „po kom to dítě vlastně je“. Přestože v ledasčem odráží své rodiče, prarodiče, starší sourozence, zcela jistě najdeme projevy, ve kterých je každé dítě zcela originální a osobité a které při vší snaze tak úplně pochopit nedokážeme.

Nástrojem, který nám může výrazně usnadnit tuto snahu, je osobní mapa Human Designu. Vypočítává se z data, místa a hodiny narození, nejedná se ale o astrologii. Mnohem blíže má k prastaré moudrosti čínského I-tingu. Je to velice logický a přesný systém k popisu vnitřního nastavení člověka. Pro dospělé se předává formou podrobného rozboru jejich mapy. Pro děti se nedělají podrobné rozbory, ale náhledem na mapu a především na tzv. otevřená centra (místa, kde člověk není stabilní a podléhá tam vlivu svého okolí) se dají eliminovat zbytečné výchovné tlaky proti jejich přirozenosti. Stačí pak poměrně drobné změny ve výchově a pochopení jejich odlišností, a výrazně se tím pozmění celková atmosféra v rodině. Co to konkrétně znamená?

Dítě s otevřeným kořenovým centrem nemá pevný vnitřní mechanismus ke zvládání stresových situací. Navíc zesiluje stresy lidí, kteří se ocitnou v jeho blízkosti. Pro toto dítě je věta „Spěchej, za pět minut odcházíme“ spouštěčem vnitřní paniky, kdy začne horečně přebíhat od jedné činnosti k druhé, rozpláče se nebo se úplně odpojí a nedělá vůbec nic. Když dostane pokyn „Ukliď si hračky, posbírej pastelky, umyj si ruce a přijď do kuchyně“, reaguje podobně, protože se cítí přehlcené vnějším tlakem. Tomuto dítěti pomůžeme tak, že sami zůstáváme v klidu, dáváme si časové rezervy, úkoly zadáváme postupně. S ohledem na věk dítě učíme, jak se se zvýšeným tlakem vypořádat (psaní seznamů a rozvrhů, promýšlení následností, časové rezervy).

Dítě s otevřeným centrem hlavy přijímá všechny informace, které kolem něj prolétnou. Neumí odlišit, které jsou pro něj přínosné a kterým je zbytečné věnovat svůj čas. Nerozliší, co musí řešit a co přenechat k řešení někomu jinému. Chytí se všech mentálních podnětů, které jsou v zorném úhlu jeho vnímání. Může se tak ocitat v mentálním chaosu. Rodič zde může pomáhat otázkami – Proč tě tohle zajímá? Proč o tomto přemýšlíš? – Tyto otázky ale nemají nést nějakou formu obviňování nebo výčitky, jen pomáhají, aby si dítě všímalo, co všechno se mu „honí hlavou“.

Dítě s otevřeným centrem myšlení nemá stabilní způsob přemýšlení a tvorby mentálních konceptů. Díky tomu je schopno myslet pokaždé jinak, originálně a neotřele. Ono samo ale může mít pocit, že se ve své hlavě tzv. nemá o co opřít, že druzí jsou si svými názory jistější. Má pak tendenci se často učit nazpaměť. Nemá totiž přirozeně daný způsob, jakým se učit. Rodič by měl toto dítě vést k tomu, aby si mechanismy učení utvořilo. Dětem se silně vizuálním vnímáním pomůže, když si látku odliší barevně, jiné si udělají stručný výpis, další si třeba dokreslí značky či symboly, jiné si látku převypráví nahlas atd.

Dítě s otevřeným centrem komunikace je ve své mluvě ovlivňováno člověkem, se kterým hovoří. Může se pak zdát, že mluví s každým člověkem trochu jinak, což je pro něj přirozené. Ve chvílích stresu nebo nepohody může mít tendenci mluvit příliš mnoho, jakoby se veškerý psychický tlak vléval do nadbytečných slov. To je třeba respektovat a dítě postupně vést, především formou otázek, k uvědomění si této tendence.

Dítě s otevřeným centrem emocí přijímá a zesiluje emoce lidí ve svém okolí. Často samo svým emocím nerozumí, protože nemají přímou souvislost s ním samým. Na druhou stranu je toto dítě velmi empatické a přesně ví, jak se ostatní lidé cítí. Pro všechny děti je důležité vyrůstat v emoční pohodě – u dětí s otevřeným emočním centrem ale ještě mnohem víc. Je vhodné s ním o emocích hovořit, opět nejlépe formou otázek. Jak bys pojmenoval to, jak se cítíš? Jakou má tato emoce pro tebe barvu? Myslíš, že se někdo v této místnosti cítí podobně? …

Dítě s otevřeným centrem intuice se nedokáže pevně spoléhat na moudrost svého těla a může mít sklony ke strachům a obavám. Často to jsou strachy z „poprvé“. Poprvé ochutnat nové jídlo, poprvé jít k někomu na návštěvu, poprvé vylézt na prolézačku, poprvé skočit do vody atd. Při druhé zkušenosti dítě už ví, že situaci jednou zvládlo a může se o tuto zkušenost opřít. U těchto dětí je vhodné na ně netlačit, neposmívat se jim, dodávat jim pocit jistoty svou přítomností – a tato „poprvé“ absolvovat s nimi.

Dítě s otevřeným centrem životní energie nemá stabilně daný způsob hospodaření s vnitřní energií. Zesiluje v sobě energii nebo naopak únavu lidí ze svého okolí. Často tzv. „jede na doraz“ a pak padne únavou, protože si samo neuvědomuje, jak unavené je. Stav své energie si dokáže uvědomit jenom o samotě – je vhodné ho postupně učit, jak svému tělu v tomto aspektu porozumět.

Dítě s otevřeným centrem ega nemá danou vůli a schopnost dosahování cílů. Samozřejmě to neznamená, že v životě ničeho nedosáhne, naopak. Ale jeho cestou není dát si cíl (nebo přijmout cíl, který mu dávají rodiče!) a tohoto cíle se snažit dosáhnout. Velmi nezdravé pro toto dítě je, aby někomu něco slibovalo a snažilo se něco dokázat druhým nebo sobě. Tendence dát slib a dokazovat pod vlivem osoby, která je v tomto směru „pevná“, u něj přirozeně nastupuje – dítě je potom ale zanecháno své vlastní energii, která k naplnění tohoto slibu není uzpůsobená, a dítě tím hluboce trpí.

Dítě s otevřenou identitou bude mít po celý život přirozené tendence k sebepochybování. Při každém problému nebo nepohodě začne pochybovat – o sobě, svých kvalitách, o tom, co dělá. Stabilitu tady dítěti dodávají blízcí lidé a také prostředí. Zvláště pro tyto děti je důležité, aby jim bylo dobře v prostředí, ve kterém vyrůstají. Měly by mít možnost ovlivnit uspořádání a barevnost svého pokoje. Ideálně by si měly samy vybrat místo a spolusedícího ve třídě. Velmi důležité je, aby rodiče respektovali výběr jejich oblečení, účesu, doplňků, protože toto všechno jim dává pocit pevnější identity. Více než jiné děti potřebují ujišťování a podporu.

Co dále nám mapa Human Designu prozradí o našem dítěti?

  • Zjistíme, k jakému ze čtyř typů lidí patří a jaké životní strategie bychom ho měli naučit používat
  • Podle čeho by se naše dítě mělo učit rozhodovat (mysl není ta správná autorita pro rozhodování)
  • Jaké jsou největší dary a kvality našeho dítěte a jak je rozvíjet
  • Co dítěti pomáhá k ventilaci stresů a nepohody
  • Jestli je nastavené více logicky nebo emočně, introvertně nebo extrovertně
  • Porovnáním s mapami rodičů a sourozenců se ukazuje dynamika rodinných vztahů (kdo koho čím ovlivňuje, které kvality se tu posilují, kde vznikají zbytečné konflikty atd).

Rozbor mapy Human designu neobsahuje žádná dogmata nebo danosti, spíš vysvětluje nastavení našeho dítěte a pomáhá k tomu, aby žilo v souladu s tímto nastavením, aby mohlo být plně samo sebou a žít svoji originalitu.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *